4. …dolů!

Tentokráte se pustíme do větších drsňáren. Budeme sjíždět stupně a příkré, hodně příkré svahy. Tak jdem na to!

SJEZD STUPNĚ

Poté, co již umíme vše předchozí, stává se biking zajímavějším. Můžeme si dovolit víc, než na co jsme byli zvyklí. Co si však počít, zaskočí-li nás na sobotní vyjížďce větší mez či spíše terénní stupeň? Žádný problém! Teoreticky máme hodně možností, kterak jej překonat. Bikově správné a pro nás v úvahu přicházející jsou tři. Stupeň můžeme překonat buďto technikou posunutí těžiště za sedlo, nebo je možno sjet ho po zadním kole. Ve větší rychlosti ho pak můžeme celý skočit (není li pod ním příliš tvrdá zeď). Doporučujeme nejprve prohlídku překážky. Dle výsledku pak volte techniku.

a) posunutím těžiště

Při menším stupni, kdy jste si jisti bezpečím pro vaše převodníky, postačí technika “sednutí si za sedlo”. Na hraně se objevte rozumnou, hodně malou rychlostí. Musíte být uvolnění a klidní. Z předchozí obhlídky terénu již víte kudy, takže v pohodě. Jakmile se přední kolo dostane ke zlomu, přesuňte těžiště za sedlo. Stále však sledujte, co se děje vpředu. V případě potřeby přibrzďujte oběma brzdami, přičemž větší důraz pochopitelně klaďte na zadní. Držte pevně řídítka!

Přední kolo mizí za hranou. Vy stále držíte pozici za sedlem, eventuálně přibrzďujete. Pochopitelně, že míra přesunutí těžiště je úměrná terénu.

Nejdůležitější moment přichází s postupem zadního kola ke hraně. Stále jste za sedlem, uvolnění. Pokuste se omezit blokování předního kola. Jakmile se zadní partie biku přehoupne přes hranu, připravte nohy na propružení. Nechcete přece, aby vše “schytal” váš miláček.

b) po zadním kole

Je-li stupeň většího ražení, nasadíme techniku jízdy po zadním. Předpokladem je samozřejmě znalost vlastních limitů a ovládnutí jízdy po zadním kole. Asi metr a půl nebo dva metry před zlomem zvedněte předek a pokračujte dále jen po jednom kole. Neustále šlapete. S příchodem hrany neznejistěte, ale naopak přišlápněte. Důležité je pevně držet řídítka a být v pohodě. Hranu překonávejte šlapáním, po dopadu ještě kus pojedete po zadním. Doporučujeme stále šlapat. Položení předního kola je samozřejmě nejměkčí možné. Domníváme se, že vůbec není špatné trénovat tuto techniku sjížděním obrubníků.

c) skokem

Teď jde již opravdu do tuhého. Tuto techniku lze provést jen při určité rychlosti. Ta, kupodivu, roste s výškou stupně. Po nabrání kýžené rychlosti zvedněte asi metr před hranou přední kolo. V této fázi musíte ujet metr po zadním, takže si vše předem rozmyslete. Následuje již jen let a měkké přistání. Správně připomínáte, že musíme propružit nohama l rukama. A je to a ani to nebolelo!

TRIPODING

Česky též jízda se třema nohama. Používá se v extrémně příkrých sjezdech, nebo při sypkém či mokrém podkladu sjezdů mírnějších. Celé tajemství spočívá v jezdcově pozici. Biker sedí jako normálně za sedlem, jednu nohu však má z pedálů a klouže s ní po povrchu. Jen na charakteru terénu závisí, používá-li ji jako poslední záchranu, nebo brousí-li s ní zcela regulérně v prachu. Často se tato noha hodí jako přídavná brzda. V případě, že si osvojíte i tuto techniku, poznáte, že ne všude, kde kamarádi slézají, vy musíte opustit stroj také.

4-dolu1 4-dolu2

4-dolu3 4-dolu4

  1. Klasický sjezd hrany. Obzvláště upozorňujeme na pozici těžiště
  2. Sjezd po zadním kole: nájezd se zvednutým předkem
  3. Přejezd a dopad zadního kola, pokračujeme v jízdě po zadním
  4. Citlivé položení přední části bicyklu
Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.