První rok v profesionálním pelotonu má za sebou mladý karlovarský cyklista Radek Krummer.

DVA NEJLEPŠÍ jezdci Vuelta Gran Canaria 2007, Radek Krummer (vlevo) a Emilio Plaza, který v konečném pořadí závodu obsadil 2. místo se ztrátou 3 minuty a 35 vteřin.

Odchovanec Slavie Karlovy Vary nastoupil v loňském roce do Dukly Liberec, sezonu ale, po transformaci libereckého týmu, odjezdil v barvách z privátních zdrojů sponzorované mezinárodní profesionální stáje NHC Team CUBE.

„Startovali jsme hlavně v zahraničí, nejčastěji v Polsku, kde jsem absolvoval tři etapové a tři jednorázové závody, jeden pěkný závod jsme jeli v Německu. Pro mě to všechno byla obrovská škola, jako nováček družstva jsem se měl co učit, a ani výsledky nebyly snad nejhorší, bylo to vždycky někde uprostřed,“ bilancuje první rok ve ´velké´ cyklistice letos dvacetiletý závodník.

Doma v Česku jezdil hlavně plzeňskou kriterijní Giant ligu a kdyžmuvybyl čas, ´střihnul´ si i regionální závody na Karlovarsku. „Jel jsem tady Medica maraton a Ostrovskou stovku a oba závody jsem vyhrál,“ připomíná cyklista, jehož největším loňským úspěchem byla bronzová medaile z mistrovství republiky do 23 let. „Vyjeli jsme ji s vysokomýtským Michalem Truncem v časovce dvojic v Březnici,“ připomíná Krummer.

Odměnou za celoroční plahočení po středoevropských silnicích v často středoevropsky nevlídném počasí byl předvánoční zájezd za teplem na ´Kanáry´. Na programu pochopitelně nebylo válení na pláži, ale opět cyklistika. A velký úspěch v podobě vítězství v šestietapovém závodě Vuelta Gran Canaria. „Byl to docela záhul. Dalo to dohromady šest set kilometrů, třicet kilometrů prolog a šest etap od sta do sto dvaceti kilometrů, všechny končily někde na kopci. Celkové převýšení dělalo přes osm tisíc metrů,“ přibližuje trať závodu karlovarský cyklista.

V mezinárodním pelotonu se rozhodně neztratil, ze šesti etap vyhrál čtyři a v konečném účtování mu patřilo skvělé 1. místo. A to mezi jeho soupeři byly i opravdu velké hvězdy uplynulých desetiletí, jako třeba někdejší vítěz Tour de France Delgado nebo vítěz prestižní horské etapy TdF na Alpe d´Huez Herrera.

„Začalo to dobře už při prologu, byl jsem druhý, když mě ve spurtu na pásce porazil jen Španěl Plaza. Druhá a třetí etapa končily také spurtem vedoucí skupinky, ale to jsem si už pohlídal a obě etapy vyhrál. Čtvrtá etapa byla asi nejtěžší, posledních pět kilometrů do cíle bylo stoupání až jedenadvacet procent, zkusil jsem jim odejet a vyšlo to, v cíli jsem měl na druhého víc než tři minuty a už jsem věřil na celkové vítězství,“ líčí nejdramatičtější momenty závodu jezdec, který v páté etapě dojel druhý a v poslední nastoupil půl kilometru před cílem a zvítězil s náskokem dvaceti vteřin.