Kterak všechno souvisí se vším…

Po krásné nedělní bajkovačce jsem v pondělí ráno otevřel net a ze všech stran se na mne hrnuly špatné zprávy. Ve čtvrtek zahynula pod koly nákladního auta 19ti letá závodnice na Pražských přeborech, v sobotu na TransBrdech umřel člověk na infarkt, stejný závod zaznamenal vedle rekordu v počtu účastníků také „rekord“ v počtu těžce i lehce zraněných.

Pro pořadatele bajkmaratonu opravdu těžké čtení. Asi málokdo dokáže porozumět tomu, čemu říkám „chvíle před skokem z mostu“. Je to okamžik, kdy sleduji závodníky jak po startu opouštějí areál a mizí v dáli. V té chvíli mám prostě neurčitej velikej strach, čekám, kdy poprvé zazvoní tzv. SOS telefon. Věřte nebo ne, ale ještě se nestalo, aby zvonil déle než 10 min po startu. První úraz je tu. Tento první úraz nebývá způsoben únavou, ani technicky náročnou pasáží, vždy ho zaviní jedinec, který nutně potřebuje ihned vylepšit svou pozici v poli účastníků a hrne se dopředu hlava nehlava. S několika kolegy jsme se bohužel shodli v názoru, že tento „antibajker“ (rozuměj idiot bez dostatku zkušeností, arogantní a neohleduplnej chasník s ostrými lokty) je čím dál tím častějším jevem na všech závodech. Zdravá soutěživost ke každému sportu pochopitelně patří, ale také do něj patří úcta k soupeřům, pochopení pro začínající a výkonnostně slabší borce, určitý pocit sounáležitosti se všemi, kteří milují stejný sport jako já. Kde se berou borečci, kteří jsou schopni doslova řvát na dámu na kole „Uhni krávo!“, i když všichni víme, jak vzácná květinka taková bajkerka je. Proč i v cyklistice, která byla vždy sportem gentlemanů, není závodu, aby se na něm nenašel frajer, který prvních 30 km prudí tím, jak předjíždí i na místech, kde to prostě bez ohrožení ostatních nejde, aby na posledních 30ti km ještě víc prudil tím, že při tlačení do kopce prostě neuhne těm, kteří mají víc síly a jedou. Proč po každém maratonu musím uklidňovat několik lidí z řad dobrovolných pořadatelů, kterým přes nejlepší a, věřte že výrazně neohodnocenou, snahu někdo ze závodníků dost sprostě vynadal, bez ohledu na jejich věk a pohlaví. Věřte, že to příliš chuti do pořádání dalších akcí nedodá a neobstojí argumenty o lepším systému řazení na startu, lepším organizačním zajištění apod. Prostě takovej bajkmaraton je akce s masovou účastí a kdo má problém snést na kole kolem sebe další závodníky, ať zkusí stíhačku na dráze a neotravuje život ostatním.

Bylo by hodně divné, kdyby se události posledního víkendu, zvláště když se jich chopí mluvčí pravdy tipu Bleskapod., neprojevily i v pořádání dalších závodů seriálu Kolo pro život. Když přejdu první (vskutku poplašné, tudíž necitované) zprávy, bylo jasné, že budeme muset své úsilí při zajištění maratonu ještě zvýšit. Také nebude možné tříštit síly pořadatelů tím, že uspořádáme další podnik navíc, v našem případě silniční závod. Možná bychom potěšili několik desítek vyznavačů „tenkých gum“, ale v případě jakéhokoliv vážnějšího úrazu bychom ohrozili možná i pořádání amatérských závodů jako takové. Ještě několik takhle děsivých víkendů a můžeme to zabalit, protože se určitě najde nějakej populistickej politickej moula a začne se bít v prsa a zachraňovat životy ubohých cyklistů před zvůlí zlých pořadatelů. A utáhne pravidla a možnosti uspořádat veřejné závody takovým způsobem, že si prostě neškrtnem. Už jsme byli svědky onačejších blbostí, které v tomhle státě získaly oporu v zákonech, takže zas takové science-fiction to není.

Tak tedy shrnuto: Silnice nakonec přece jen nebude. Je realitou, že nemáme dost sil a lidí, abychom dokázali na každou křižovatku silniční trasy postavit hlídku, nemáme ani legislativně danou možnost, jak uzavřít komunikace v celé délce závodu. Prostě neumíme uspořádat během Karlovarského AM bikemaratonu ještě silniční závod a dát našim partnerům záruky, že bude zajištěn takovým způsobem, že vyloučíme např. možnost střetu s automobilem. Naši partneři prostě nedovolí, aby jejich jméno bylo spojováno (byť v podřadných plátcích) s další tragédií a skutečně se jim nelze divit.

Tento článek má být pro silničáře jistě neveselým definitivním oznámením, že silniční závod nebude. Ale doufám, že bude pro mnohé i důvodem k zamyšlení nad svým chováním. Obrovská většina cyklistů, které znám ze závodů i z vyjížděk jsou přátelští a rozumní lidé. O to hloupější je, že právě těm slušným dělá těch „pár blbejch“ jenom zle a pořadatelům způsobují tito „borečci“, věřte, obrovské starosti. Bez obecně příznivého pohledu na náš sport totiž nebude nejen silniční závod, ale za chvíli si nebudeme moci dovolit pořádat vůbec nic.

S přáním řídkého setkávání se s blbci vás zdraví
Michal Prokop, ředitel Karlovarského AM bikemaratonu

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.