2005
Jubilejní jedenáctý ročník kultovní akce zvané Artík 2005, se uskutečnil ve dnech 2. – 5.6. 2005. Letošní ročník měl hned několik zvláštností oproti předcházejícím deseti ročníkům. Hlavní změnou bylo, že se organizace poprvé ujal podivuhodný shluk individuí, kteří si říkají Praděd Gang a z toho vyplývající změnou byl samotný systém Malého Artíka. Na organizaci se podíleli zejména Jakub, Mety, Martin, Ráďa, kuchař Pavel, zástupce tisku Michal a nezanedbatelný díl práce při přípravě odvedly také naše drahé polovičky, zejména pak Jakubovo Marta, za což jim patří velký dík.
I přes každoročně se opakující sliby, kolik že bude účastníků, se na start postavilo pouhých sedm družstev v prestižní kategorii a jedno družstvo kategorie účastnické. Nízký počet účastníků ovšem v žádném případě nesnižuje vynikající sportovní výkony, které zde víceméně všichni odvedli. Prestižní družstva jela ve složení:
- Michal Petr, Kája Taušek
- Jiří Vlček, Miloš Nouzák
- Miroslav Peroutka, František Ondráček
- Daniel Danielčák, Pepa Kolář, Michal Prokop, na poslední etápku se připojil Jan Petr
- Pavel Havlíček, František Bartoš, Petr Cikhardt který alternoval s Pavlem Mullerem
- Tomáš Peroutka, Jaroslav Grof
- Robert Kadlček, Petr Hanzlíček
Účastníci jeli ve složení Petr Němec, Zbyněk Rolenc a Palo Vrábik.
Po krátkém projevu proběhl start na výjezdovou etápku, která vedla z Karlových Varů přes Dianu, vyhlídku Karla IV, Vítkovu horu, Kolovou, Bochov a dále po červené na Vladař až do Stvolen a v ideálním případě měřila necelých šedesát kilometrů. Tuto nejen orientačně, ale i fyzicky náročnou, v podstatě furt do kopce etapu zvládli nejlépe Pery s Plešounem a zejména Pery opět prokázal, že když se chce, tak i v pokročilejším věku se na kole dá jezdit. S téměř hodinovou ztrátou dorazilo další družstvo a pak se to couralo jeden za druhým. Jako poslední dorazilo družstvo bývalých organizátorů. Michal Prokop přijel tak vyčerpán, že po zbytek víkendu se na kolo už ani nepodíval, natož aby na něm jezdil. Počkali jsme, až si všichni nacpali břicha a začala první doplňková disciplína, kterou byla další z novinek letošní ročníku a tím byl Green volejbal. Všechna družstva předváděla fantastické výkony a vítězství si v dramatickém finále nakonec vybojovali Michal Petr a Kája Taušek. Za zmínku už stojí snad jen Cigi, který si při turnaji opět vykurvil nedávno zhojené koleno. Poté dostali všichni opět najíst, proběhlo uvítací soirée, všichni nafasovali mapy a souřadnice na další den které vkreslili do map a již vše bylo připraveno k dalšímu bodu programu, jímž byl noční orienťák, který jsme nazvali Pradědův závod branné zdatnosti. PZBZ se sestává jednak z klasického orienťáku, v našem případě na kolech, dále ze střelby ze vzduchovky na hořící knot svíčky a hodem granátu na cíl. V našem případě funkci granátu zastoupily šišky. Lehce před půlnocí se chlapci po družstvech seřadili na startovní čáru a v tříminutových intervalech vyrazili do lesa, kde v absolutně neznámém terénu proběhl tento nesmysl. Až na to, že všechna družstva přehlédla hned třetí křižovatku, proběhlo vše s takovým nadšením, že tuto disciplínu příští rok zcela určitě nevynecháme. Největší smysl pro orientaci v nočním neznámém terénu prokázalo družstvo ve složení Pavel Havlíček, František Bartoš a Pavel Müller, který nahradil zraněného Cigiho. Po dojezdu posledního družstva do cíle někdy okolo třetí hodiny ranní jsme dali průběh volné zábavě.
V pátek ráno byl budíček v osm hodin, následovala snídaně a přesun na další doplňkové disciplíny. Jako první doplňková disciplína proběhla další z novinek a tou byla off-road časovka jednotlivců. Trať měřila necelých osm set metrů a nejrychleji se s ní popasoval Michal Petr. Ihned po skončení časovky proběhl klasický uphill. Závodníci opět nezklamali a předvedli fantastické výkony a vyškrábali se do míst o nichž jsme si mysleli že se dají zdolat pouze na fixních lanech. Nejvýš vyjeli Robert Kadlček a Miloš Nouzák, kteří si to rozdali v rozstřelu o první místo. V něm měl více síly Robík. Následoval přesun na místo startu downhillu. Trať na downhill byla vytýčena v lese tak, aby ji jednak mohli projet všichni a hlavně abychom co nejvíce eliminovali vliv zdvihů. Jak se ukázalo, bylo to ku prospěchu a jelikož Mety nestartoval, z vítězství se nakonec radoval Jaroslav Grof. Poté chlapci dostali malé občerstvení a vyrazili na druhou etapu, která letos byla pojata stylem Bike Adventure. Časový limit na páteční etapu byl šest hodin. V ní prokázala největší schopnosti orientace a největší nadupanost dvojice ve složení Jiří Vlček a Miloš Nouzák, kteří toho stihli objezdit opravdu hodně. Zajímavostí je, že ačkoliv účastnická kategorie startovala ve stejný čas jako prestižní, ale měla o dvě hodiny kratší časový limit, přesto se účastníkům ježdění tak zalíbilo, že dorazili o hodinu a půl později než všichni ostatní. Následovala koktejlová praděd párty, která se protáhla do brzkých ranních hodin.
V sobotu jsme se probudili do lehce zamračeného dne, nicméně nenechali jsme se otrávit počasím a po snídani jsme se začali věnovat dalším doplňkovým disciplínám. Jako první proběhla jízda po lávkách, které jsme zbudovali na zahradě. Celý areál jsme nazvali STVOLN SHORE. Snažili jsme se je postavit tak, aby je mohli projet úplně všichni což se povedlo a z vítězství se neuvěřitelným výkonem radoval Jaroslav Grof. Po odjetí lávek následoval rytířský turnaj družstev a v něm dominovalo družstvo ve složení Robert Kadlček a Petr Hanzlíček. A jako poslední, zlatý bod programu doplňkových disciplín proběhla krasojízda družstev. Od této disciplíny jsme si slibovali spoustu legrace a naše očekávání se naplnilo na 150%. Hodnoceny byly čtyři hlediska: technické provedení, umělecký dojem, náročnost prvků a celkový dojem. Většina družstev se opravdu snažila krasojezdit a velmi originálně pojali krasojízdu bývalí organizátoři, kteří v závěru svého vystoupení vystrčili na porotu holé prdele. Nejvíce elegance prokázali Robert Kadlček a Petr Hanzlíček. Rozesmátí jsme se přesunuli k ohni, kde Pavel mezitím nachystal oběd, nadlábli se a chlapci vyrazili na poslední etapu, která byla stejně jako předchozí den ve stylu bike adventure pouze s jiným bodovým ohodnocením a jenom čtyřhodinovým časovým limitem. Tuto závěrečnou etapu opět s přehledem vyhrálo družstvo ve složení Jiří Vlček a Miloš Nouzák, kteří tak odolali závěrečnému tlaku a s nevelkým náskokem zvítězili i celkově. Jako druhé se umístilo družstvo ve složení Robert Kadlček a Petr Hanzlíček, třetí skončili obhájci loňského prvenství Michal Petr a Karel Taušek. Čtvrtí skončili Pavel Havlíček, František Bartoš, Pavel Müller a Petr Cikhardt, jemuž se zázračně do soboty uzdravilo koleno, pátí Miroslav Peroutka a František Ondráček, kteří, ač dobří v XC, doplňkové disciplíny jim prostě nejdou, šestí dojeli ožralé děti Jaroslav Grof a Tomáš Peroutka a poslední sedmé skončilo družstvo bývalých organizátorů Daniel Danielčák, Josef Kolář a Michal Prokop. Následoval přesun do místní nalejvárny kde proběhlo vyhlášení výsledků, předání suvenýrů a závěrečná oslavná párty, na které zahrál Praděd Band. Párty se opět trošku protáhla, poslední odpadlíci šli spát když někteří již vstávali. Ráno nás počastoval Švejk ekvilibristickým zvracením z houpačky a tím to vlastně všechno skončilo. Opět byla čeština obohacena o nějaké to nové slovo jako třeba prazmrd nebo hovnodebil. V průběhu odpoledne, kdy jsme měli již vše uklizeno a vychutnávali si na zahradě kávu, nás náramně pobavil Snake, který odvážel Robíka domů. Kousek před Prahou zjistil, že na chalupě zapomněl peněženku s dokladama a penězma. Jelikož nebyl až tak daleko, rozhodl se, že se pro ni vrátí. Otočil to a na sjezdu z dálnice, kde je rychlost omezena na 70 km/hod jel 86. Znalí poměrů vědí, že v tomto místě policejní hlídka s radarem stojí téměř furt. On ne. Stálo ho to pouhých tři sta korun…
Takže zase za rok. Pradědu nazdar.
Mety
Fotky od Michala Mařatky
Ke stažení: download