Palivo v tyčince

Dávno pryč jsou doby, kdy si cyklisté pro obveselení, ale hlavně posilnění, podávali v pelotonu mísu se špagetami a zadní kapsy jejich vlněných dresů se natahovaly do nežádoucích tvarů pod náporem řádných porcí rýžového nákypu. Sportovní vyžívaje dnes jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů, jež souvisejí s aktivním způsobem trávení volného času. Složení zaručených energetických bomb se každou chvíli mění, základní princip však zůstává stejný – poskytnout sportovci na uhlohydráty bohatou stravu. Ačkoli se zdá, že pivo a párek je stále nejoblíbenější cyklistovo menu, existují mnohem důmyslnější zdroje energie. Třeba ta ukrytá v obyčejné tyčince.

Dnes obecně zažitý pojem energy bars není nic, čeho by se musel obyčejný smrtelník obávat. Energetické tyčinky nejsou zdaleka výlučnou záležitostí závodníků. Používat je mohou všichni, kteří se jízdě na kole věnují pravidelně a otázku doplňkové výživy neberou na lehkou váhu. Musejí však vědět, kdy po zázračné ‘bar’ sáhnout a co od ní očekávat.

Závodníci mají speciální “palivo” skutečně zapotřebí, protože jejich svaly pro práci, kterou vykonávají, využívají glukózu. Ta musí byt doplňována a tělo ji čerpá z uhlohydrátů a tuků. Nevýhodou tuků jako látek na doplnění glukózy je fakt, že se tak v jejich případě děje příliš pomalu. Kdo zaznamená stoupající pocit hladu a zhltne další kus sýra, může za čtvrthodinku dostat za vyučenou. Za tu dobu totiž není tělo schopné tuky ze sýra převést na užitkovou energii. Uhlohydráty jsou v tomto ohledu mnohem rychlejší. Kdo již má podobnou zkušenost a prožil si svého ‘hlaďáka’, ví, o čem je řeč. Zlatým pravidlem zůstává, že “palivová nádrž” musí být vždy zavčas doplňována. Jakmile zabliká kontrolka ve vašem mozku, bývá již obvykle pozdě.

palivo-v-tycince

VARIACE NA TÉMA CUKR

Hovoříme sice o cukru, ale pod tímto pojmem si můžeme představit desítky druhů cukrů. Glukóza je pouze jeden jednoduchý cukr (monosacharid), podobně jako například fruktóza (ovocný cukr) a laktóza (mléčný cukr). S těmito monosacharidy však nemohou svalové buňky nic podnikat. Ty musí být v játrech nejprve přestavěny na glukózu. Oproti tomu disacharidy jsou složeny ze dvou jednoduchých cukrů: jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Spolu pak vytvářejí sacharózu či obyčejný, bílý nebo hnědý, řepný či třtinový cukr. Existují také vícenásobné cukry (polysacharidy) jako například škrob, jehož řetězce jsou sestaveny ze stovek molekul glukózy. Také všechny složené cukry se nejprve musí rozložit, přestavět na glukózu a teprve potom se stávají pro svaly užitečným palivem.

NÁLOŽ

Může se zdát, že jde jen o nudnou cukernou teorii, jenomže skrze ní vede cestička k pochopení účinků energetických tyčinek. Dalším nezbytným pojmem je tzv. “carbo-loading”, tedy jakási uhlohydrátová nálož. Den před výkonem se sportovci snaží dodat tělu patřičnou dávku potravin obsahujících uhlohydráty. Tuhle práci skvěle odvedou třeba těstoviny. A co vlastně znamená carbo-loading? Glukóza, která se z těstovin uvolní, se změní v játrech ve formu speciálního, rychle dostupného složeného cukru: glykogenu. I v den závodu, či obecně zatížení, musí sportovec dbát na udržení vysoké hladiny energie. Dosahuje se toho většinou pomocí směsi různých druhů cukrů. Tyto sacharidy jsou všechny přestavěny na glukózu tak, že i v průběhu delšího časového období se dostává tělu vyvážený přísun čerstvé glukózy.

Příkladem takové směsi je každá uhlohydrátová tyčinka: obsahuje jak jednoduché cukry (většinou glukózu a fruktózu), tak dvojnásobné (cukr nebo med) i vícenásobné cukry, mezi něž patří dextromallóza (sladový cukr), oves nebo rýže (škroby). Všechny energy bars jsou zahuštěny a zpevněny přidáním tuků (například kokosového oleje). Výrobci se více či méně úspěšně pokoušejí vytvořit takovou hmotu, která se při několikahodinové vyjížďce ve třicetistupňovém vedru nezmění na kaši a naopak v zimních měsících při teplotách okolo nuly cyklistovi při konzumaci nevyláme zuby.

Důležité jsou pro spotřebitele pochopitelně chuťové preference. Producenti se ve tvorbě příchutí předhánějí a fantazii nekladou meze. Můžeme se tak setkat s lesními plody, arašídovým máslem, medem či třešňovou šťávou. Milovníci čokolády však pozor! Čokoládová polévaje určitě příjemným chuťovým zpestřením a “polidštěním” neforemné, spíše odpudivě vyhlížející hmoty, jenomže pro cyklisty není nejvhodnější. Takto upravená tyčinka se v teplém počasí rozteče a jen oddělit ji od obalu se pro cyklistu stane nečekaným problémem. Obecně platí, že produkty s ovocnými příchutěmi chutnají čerstvěji a nejsou tak suché jako třeba tyčinky s oříšky.

KDYŽ PŘÍLIŠ ZNAMENÁ MÁLO

Nyní nahlédněme do nitra procesů skrytých v našem těle, které je však nezbytné pochopit. Po jídle se dostavuje pocit sytosti. Vyvolává ho inzulín, hormon, jenž vzniká po nasycení krve glukózou a jejím dopravením krví do jater a svalů. Kdybyste však nyní náhle zvýšili hladinu glukózy další vysokou dávkou, došlo by vzápětí k opačnému účinku. Předávkování glukózou způsobuje zvýšení hladiny inzulínu spotřebovaného na odbourání přebytečné glukózy. To má za následek nežádoucí efekt: mohlo by k tomu dojít tak rychle, že hladina glukózy místo zvýšení výrazně poklesne. Tento jev se nazývá hypoglykemický pokles a velmi dobře ho znají vytrvalci. Proto tolik při zátěži záleží na tom, aby byly uhlohydráty podávány pokud možno v takových dávkách, aby produkce inzulínu v těle nedosáhla vrcholu.

Předcházení hypoglykemickému poklesu můžeme dokumentovat na tyčince PowerBar, jejíž složení zaručuje souvislý přísun glukózy do krve. Aby mohla tyčinka co nejdéle zůstat v žaludku a do střeva se dostávala v pravidelných dávkách, obsahuje rovněž ovesné moučky, které v žaludku vytvoří želatinovou látku. Glukózu pro její příliš rychlou rozpustnost v PowerBar nenajdete, místo ní obsahuje pouze fruktózu spolu s disacharidy a polysacharidy. Aby mohly ovesné moučky v žaludku vytvořit želatinovou hmotu, musí sportovec s každou konzumovanou tyčinkou vypít čtvrt až půl litru vody, což je na každém balení zdůrazněno.

PODLE CHUTI

Pojem chutnosti je příliš subjektivní na to, abychom vám vnucovali nějaké soudy (u ovocných příchutí se však většinou nespletete) , což ostatně platí i o tyčinkách jako takových. Výrobci uvádějí více či méně podrobné údaje o složení na obalu, ty nejpodstatnější jsme pro srovnání zařadili do tabulky. Ta by vám také měla pomoci vybrat si tu tyčinku, která vám nejvíce vyhovuje.

PÁR RAD NA ZÁVĚR
  1. Na tříhodinovou jízdu sportovně založeného cyklisty vystačí 1-2 tyčinky (celkem 50-70 g) doplněné neslazeným nápojem a k tomu jedna láhev iontového, sportovního nápoje.
  2. Tyčinky skladujte v chladu, nejlépe v ledničce, avšak v nižších patrech dál od mrazáku (například v zásobníku na zeleninu) za teploty kolem 8 stupňů Celsia.
  3. V letních měsících vylučte tyčinky s polevou, jinak riskujete potíže s odstraněním obalu.
  4. Při výběru sledujte údaje o obsahu tuků, vysokotučné tyčinky či výrobky s vysokým obsahem bílkovin nejsou pro jízdu na kole nejvhodnější.
  5. Se stravou v této formě experimentujte během tréninku, ne v závodě (cyklomaratony apod.).
Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.