“Artamon” očima Štafle, tentokrát bez kola …

Stalo se už dobrým zvykem, že prázdniny uzavírá nejmasovější závod našeho kraje – Artamon. Tentokrát jsem si ho prožila z té třetí strany, přestože díky pořadatelům jsem se stala vlastníkem pěkného čísla i trička, ale hlídat Nebojsu už nikdo nechtěl. Pravda, snaha od fešného pořadatele, kterému jsem smutně vracela čip, protože babičky už dneska nejsou to co bývaly, tu byla a chtěl juniora strčit do dětského koutku, ale pak okouknul velikost a poslal mě do autobusu 🙂

phakvpha

Ranní chaos s parkováním a registraci opozdilců, kteří tak přišli o super triko, měli pořadatelé pevně v rukou a nikde se netvořili hudrající hloučky nedočkavých závodníků a jejich doprovodů. Ochotní a informovaní chlapíci mě neznalce vyslali směrem k busu a vysvětlili co a jak mě čeká. Autobus byl k mému překvapení úplně plný a tak jsme vyrazili na okružní jízdu po závodu. První zastávka byla na startu. Zde ostří pořadatelé bedlivě hlídali řazení do bloků a nejeden závodník musel změnit své vyhřáté místečko. Po odjetí posledního závodníka, který už na startu ztrácel na prvního 4 minuty, jsme se přesunuli na Vítkovu horu. Tady už vrcholily občerstvovací přípravy a že bylo co jíst a pít snad nemusím připomínat. Pro drsoně byl dokonce rum a Becherovka. Ferneta neměli, asi tušili že to se mnou letos neklapne 🙂 Konečně dorazila špička ledovce v podobě modro-bílého komanda. Takže přece jen tenhle třetí pohled nějakou výhodu má. Vidět tyhle borce v akci je opravdu zážitek. Připomínali mi hejno kobylek, které se strojovou rychlostí přehoupne přes kopec a než mrknete jsou fuč. Tohle bych nikdy jako závodník neviděla. První ze „známých„ dorazil na Vítkovku Vojta Marvan , který tam byl za necelou hodinu. Ze Šmoulů se první přiřítil Palinko a to mu už zůstalo, takže se v cíli na něj smála zlatá.

V autobusu jsem dostala mapku, pro případ že bych ráda pěšky, pěknou procházkou do cíle. Tohle byla výzva a tak jsem se vydala s Nebojsou v kočárku do lesa. Kdo mne zná je mu jasné jak to dopadlo. Z původních 5 km se stalo minimálně 10 km v těžkým terénu, protože jsem tak trochu zabloudila. Neměla jsem odpruženou vidlici ani správný pláště. Ale alespoň mohu informovat o trati 🙂 Tenhle závod já mám fakt ráda. Nevím proč, když je tak těžký. Je tu vše, prudké sjezdy, dlouhá otravná stoupání, kameny i kořeny. A Dan alias Chorý Mozek Pachatel Trati se opravdu vyžívá v šílenostech, při kterých o pády a adrenalin není nouze. Cestičky nechává pořád proklatě úzké a klikaté, ve sjezdu zamaskuje klouzavé schody, a vůbec vás neustále nutí buď dávat zadek na zadní kolo a žhavit kotoučovky a nebo se opřít do rohů a šlapat až máte černo před očima, abyste se dostali na nějakou krátkou rovinku, kde mi hobíci smrkáme a pijeme . Překvapilo mě že trať, ač v pátek pršelo, byla suchá . Já šla většinou proti směru jízdy, takže jsem si sjezdíky a stoupáčky zkusila opačně než kolisti. No taky výživný… Značení – mohu potvrdit – bylo i hlubokém lese perfektní. Fáborky a vápno snad nemohl nikdo přehlédnout… jen škoda že nebylo i pro blondýny 🙂 Tady se omlouvám závodníkům, kteří asi museli nechápavě zírat kde se tam bereme. Našli se však i tací, kteří mi nabízeli výměnu stroje za to, že nebudou muset pokračovat 🙂 No v cíli jsem se cítila stejně jako závodníci, boleli mě nohy, taky ty svaly víš a moje obavy že vozík Burley nijak zvlášť nepruží jsou zbytečné. Protože jestliže Nebojsa přežil trať postavenou Danem, přežije už vše.

V cíly tradičně restaurace I. kategorie… myslím že 6 druhů jídla, což nemáme ani u nás v jídelně, já si dala úžasný nudle s mákem. Kdo nechtěl co se fasovalo mohl o stánek dál a vybrat si nějaké to grilované masíčko. Počasí nám oproti loňsku přálo a tak čekání na vyhlášení nebylo nijak dlouhé.

Ceny klasicky pěkné, cyklistické. Na tombolu jsme už chyběli a bláhově svěřili určitě výherní lístky Filipovi, který od té doby nebere telefon…

Závěrem velké díky všem… Z mého – třetího – pohledu bylo vše jak jsme na Artíkovi zvyklí, perfektní.

Příští rok se už moc těším na šílenosti, které nám zas připravíte, beru si kolo, protože orientace podle mapy mi fakt nejde.

Autor: Monika Kubínová – Štafle

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

1 komentář u „“Artamon” očima Štafle, tentokrát bez kola …

  1. Martinas

    Milý Nebojso,
    soudě dle tvého věku na fotografii, ti na příštím ročníku Artamonu bude asi tolik co bylo mně na tomhle. Ať maminka hodně rychle začne masírovat babičky, jinak se tě opět nezbaví a navíc bude riskovat, že tě v době startu bude muset uložit někde v klidu ke spánku. Když se totiž pořádně nevyspíš, budeš celé odpoledne pěkně protivný. Věř mi, to já umím. A kdyby ho náhodou chtěla absolvovat znovu s tebou v závěsu, ať raději koupí Chariot CX, dětská kostra si přeci jen zaslouží šetrnější zacházení.
    Srdečně Tvůj, Samuel Rupert

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.