Vedro – bitva o zdraví a někdy i o přežití

Litry potu chrání cyklistu v horkých dnech před vedrem. Přitom ovšem tělo ztrácí vodu a důležité minerály. Kdo si chce uchovat výkonnost, musí vědět, jak a čím ztráty nejlépe nahradit. Kolik vedra snese cyklista? Zásadně musí tělesná teplota zůstat v rozmezí mezi 36.5 a 37.4 stupni Celsia. Lidské tělo je sice schopno krátkodobě zvládnout i vysoké teplotní výkyvy, ale enormní přehřátí tělesného jádra může být v extrémních případech i smrtelné.

Při tělesné námaze se zvyšuje teplota, protože jen třetina spotřebovaných kalorií (například 900 kalorií za hodinu při rychlosti 30 km/hod.) se promění na svalovou práci – zbytek se uvolní jako teplo. Při vysokých vnějších teplotách je tělo při termoregulaci odkázáno na silnější “zbraně”: Jen velice nepatrný díl tepla může být odnímán okolo proudícím vzduchem (tzv. konvekce), 60 až 80 % odvodu probíhá formou vypařování – tedy pocením. Dokonalé odpařování litru potu odnímá z těla sportovce množství vody v hodnotě cca 600 kalorií. Ale: jen 40 % produkovaného potu se vypaří, větší díl uniká v kapkách. Jaký to má důsledek ve vedru? I přes pocení stoupá teplota tělesného jádra. Na dlouhých, namáhavých stoupáních byly u cyklistů naměřeny teploty až 41,5 stupňů! Velice kritická situace nastává při zvýšené vlhkosti vzduchu. Čím je vlhkost vzduchu vyšší, tím se snižuje ochlazování pocením. Při skutečné teplotě kolem 41 stupňů (to je možné při jízdě do kopce na slunci na asfaltu absorbujícím teplo) a při padesátiprocentní vlhkosti vzduchu vzniká tzv. “zdánlivá teplota” teplota 56 stupňů. Protože při stoupání téměř neexistuje proudění vzduchu, zvyšuje se nebezpečí přehřátí. Nezapomeňte pít Aby se zamezilo ztrátě výkonnosti, projevům nepříznivě ovlivňujícím zdraví, nebo dokonce ke zdraví škodlivým poruchám, je pro cyklistu pití alfou a omegou. Výborné jsou tzv. isotonní nápoje, ale optimální jsou hypotony – obsahují více vody než rozpuštěné částice. Krev tyto nápoje rychle přijímá a transportuje je ke svalovým buňkám. Při vedru se doporučuje půl hodiny před startem vypít cca půl litru. Než nastane pocit žízně, každých deset minut “dotankovat” cca 0,1 až 0,2 litru. Když už pocit žízně je, znamená to, že tělu chybí jeden až dva litry – dvě procenta tělesné váhy. Při dlouhodobé zátěži, trvající více jak tři hodiny, by měl mít cyklista u sebe dvě láhve: v jedné 15 až 20ti procentní roztok uhlovodanů a ve druhé minerální nápoj s vysokým obsahem draslíku, sodíku a magnesia. Plnohodnotná kompenzace tekutin a ztráty minerálů má samozřejmě následovat po zátěži.

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.