Vlast velocipedu

artakoloBylo září roku 1801. Na ulicích Moskvy bylo hlučno. Konaly se oficiální slavnosti – korunování cara Alexandra I. Když slavnosti dostoupily vrcholu, objevil se neočekávaně podivný průvod velikého davu lidí. V jeho čele jel na jakémsi divném vozidle člověk. Seděl jako na koni na lavičce nad dvěma tenkými železnými koly. Nohy člověka se opíraly o malá stupátka u osy předního kola. Vozidlo s člověkem nikdo za sebou netáhl, nikdo je zezadu nepostrkoval, jelo samo a nepadalo na stranu, což vzbuzovalo obecný podiv, ačkoli jeho kola byla postavena nikoli vedle sebe jako u obyčejných vozů, nýbrž za sebou. Jméno člověka, sedícího na „samotočném vozíku“, znělo Jefim Michejevič ARTAMONOV.

Přijel do Moskvy z dalekého Uralu, z verchoturského újezdu, na samohybu vlastní konstrukce. O této historii nám skoupě vypravuje „Slovník verchoturského újezdu“, který je chován ve sverdlovské oblastní knihovně. Ze slovníku se dovídáme, že verchoturští šlechtici chtěli získat „nejvyšší pozornost“ imperátorovu, a tak vypravili nevolníka – vynálezce Artamonova do Moskvy na jeho samohybu a nařídili mu ukázat se v Moskvě přesně v den korunování. Dalekou cestu 2.500 kilometrů urazil Artamonov po bídných cestách Ruska, ale přijel ve stanovené lhůtě. Jak praví slovník, „odměnil“ Alexander I. vynálezce samohybu – osvobodil ho od nevolnické závislosti. Svobodný člověk Artamonov odjel na svém samohybu nazpět na Ural. Tak se dovídáme o zrození prvního velocipedu na světě a o první největší velocipédové jízdě o celkové délce přes pět tisíc kilometrů!!!  Velociped je už velmi starý – je mu skoro půl druhého století! Dlouhá cesta vede od prvního velocipedu k modernímu jízdnímu kolu, jehož používají statisíce lidí jako pohodlného dopravního prostředku. Po velmi dlouhou dobu se soudilo, že velociped byl vynalezen za hranicemi. Vyslovovalo se při tom obyčejně jméno Karla von Drais (o něm jse už hovořili), který roku 1813 vynašel „koloběžku“. Na tomto vozidle se sedělo jako na koni a jezdec se odstrkoval nohama od země. Nebyla tu žádná šlapadla. Soudilo se také, že první šlapadla u předního kola  velocipedu sestrojil anglický mechanik Mac-Millan roku 1840 a že teprve po pěti letech Francouz Michaux nazval vozidlo velocipedem. Ale tento dřevěný velociped z roku 1845, který si mimochodem zasloužil názvu „kostitřes“, byl mnohem méně dokonalý než Artamonovův. Artamonovův velociped, sestrojený téměř půl století před „kostitřesem“, byl celý z kovu. Na předním kole, jehož průměr byl dvakrát větší než průměr kola zadního, byly upevněny pedály. Řídítka, velocipédový rám a kola – vše bylo zhotoveno z lehkých železných pásů. Dřevěné sedlo bylo připevněno na pružině. Když se Artamonov vrátil z Moskvy, pokračoval ve zdokonalování svého vynálezu. Sestrojil ještě několik samohybů pevnější konstrukce a lehčích. Napodobenina jednoho Artamonovova velocipedu je nyni v Polytechnickém museu a velociped, na němž vynálezce přijel do Moskvy, je v nižnětagilském museu.

Převzato z knihy Encyklopedie ruských prvenství, vydané v roce 1950.

Dobová malba průjezdu J.M. Artamonova Moskvou

Dobová malba průjezdu J.M. Artamonova Moskvou

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.