Za zelenými svědky historie Popova

V roce 2002 se v Česku poprvé uskutečnila anketa „Strom roku“, do které bylo přihlášeno více než 140 starých, památných či jinak pozoruhodných stromů z celé republiky. Z více než třinácti set hlasů, které se sešly ve prospěch jednotlivých „soutěžících“, jich nejvíce – rovných 444 – nasbíral a oficiální titul „Strom roku 2002“ tak získal Popovský jasan. Unikátní krasavec rostoucí v nadmořské výšce 750 metrů na místě zaniklé osady Popov u Jáchymova. O čtyři roky později, v neděli 1. dubna 2007 jsme se k němu z Karlových Varů vypravili s Danem na velocipédech. Zopakujete-li tuhle naší cestu, určitě nebudete litovat, k vidění je toho na ní víc než „jen“ jeden starý strom…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Železná dráha z Dalovic do Merklína

První část cesty jsme jeli podél železniční trati Dalovice – Merklín, která v roce 2002 oslavila stoleté jubileum. O její stavbě se uvažovalo už od roku 1880, v roce 1882 byl vypracován první projekt a o rok později už byla připravena kompletní stavební dokumentace. Trať vedoucí přes Merklín do Perninku a dál do Johanngeorgenstadtu měla sloužit přepravě uhlí ze sokolovské pánve do průmyslových oblastí v Sasku, a kdyby byla skutečně postavena, mohli jsme mít na Karlovarsku skutečný unikát – úsek z Merklína do Hroznětína měl totiž stoupání až 60 promile a musel by být postaven jako horská ozubnicová dráha. Nakonec po víc jak deset let trvajících sporech zvítězil konkurenční projekt železniční trati do Saska přes Nejdek a Nové Hamry, sice delší, ale s menším sklonem. Lokálka Dalovice – Merklín se začala stavět až ve 20. století a trvala pouhých 11 měsíců. Pravidelný provoz na necelých 14 kilometrů dlouhé trati byl zahájen 1. října 1902.

V bezprostředním kontaktu s tratí se svezeme dvakrát, poprvé mezi zastávkami Sadov a Velký Rybník a podruhé v úseku pod Merklínem. Shodou okolností to jsou úseky s největším sklonem, pod „Velasem“ má rovných 22 promile a pod Merklínem dokonce 28 promile. Mezi Hroznětínem a Merklínem byla v roce 2001 postavena cyklostezka vedoucí mezi železniční tratí a říčkou Bystřicí s kaskádou malých vodních elektráren.

Poutní místo Mariánská

V Merklíně opustíme železnici a kolem porcelánky, která byla po druhé světové válce jedinou provozuschopnou továrnou na elektrické izolátory v Evropě a byla doslova zavalena objednávkami nejenom z celého kontinentu, ale i z Anglie, Kanady a řady asijských a afrických zemí, vyrážíme do hor a po nějakých čtyřech kilometrech stoupání jsme na Mariánské. Před námi komplex nových budov ústavu pro mentálně postižená děvčata, po pravé ruce ve stráni rozhozených pár desítek rekreačních chalup a po levici zahrada obehnaná ze strany od silnice drátěným plotem a ze strany od lesa kamennou zídkou, která je tím posledním, co zbylo z kdysi slavného komplexu poutního místa Mariasorg.

Historie Mariánské se píše už víc než půl tisíce let, osada Sorg se na tomto místě připomíná už v roce 1465, tedy víc než půl století před založením Jáchymova roku 1516. Původně zemědělská osada se v době protireformace stala významným poutním místem spojeným s kultem Panny Marie. V roce 1691 tu byla postavena dřevěná kaple a v ní byl umístěn obraz, který později získal pověst milostného obrazu, při němž se děly zázraky. Současně bylo zažádáno, aby se osada nesoucí původně jméno Sorg směla nazývat Mariasorg. O osm let později byla dokončena stavba kamenného kostela, vysvěcený byl 8. září 1669, a Mariasorg se stává poutním místem nejvyšší časti Krušných hor. Císařským diplomem z 19. ledna 1754 byl kostel Panny Marie propůjčen kapucínům a téhož roku se začal stavět malý kapucínský horský klášter a další kostel, obě stavby byly dokončeny v roce 1765. Mariánská se stala jedním ze tří center mariánského kultu na Karlovarsku, významem srovnatelným s poutními kostely Mariastock (dnešní Skoky) a Mariakulm (dnešní Chlum sv. Maří).

Zkáza kapucínského kláštera a celého poutního místa Mariánská započala po roce 1948, kdy bolševici přeměnili celé Krušné hory na jeden obrovský, ostnatým drátem obehnaný koncentrák. V městečku, kde bylo v roce 1930 napočítáno 21 stavení a 135 obyvatel, byl postaven pracovní tábor pro vězně s kratší dobou trestu a kasárna pro bachaře a v objektu kláštera, zejména v podzemních prostorách, byla zřízena vyšetřovna StB. Asi už nikdy nikdo nezjistí, kolik lidí zde přišlo o zdraví a kolik se jich nikdy nevrátilo…

Po ukončení těžby uranu v Krušnohoří na přelomu 50. a 60. let byly postupně všechny tábory zrušeny a zlikvidovány a v roce 1965 byl beze stopy zlikvidován i klášter se všemi chrámovými stavbami. Z bývalých kasáren SNB byl v roce 1962 zřízen Ústav sociální péče, z dřevěných „finských“ hornických domků se staly rekreační objekty a statut poutního místa udělil v roce 1987 František kardinál Tomášek děkanskému kostelu sv. Jáchyma v Jáchymově, kde je dnes uložena i historická milostná soška Panny Marie z Mariasorgu.

Zaniklá osada Popov

Osada Popov, kam z Mariánské vede dílem polní a dílem lesní cesta sjízdná jen na horském kole, dožila své dny na přelomu 40. a 50. let jako administrativní součást města Jáchymova, je mnohem starší než Jáchymov sám. V době, kdy Šlikové Jáchymov jako město „na horách stříbrných“ na počátku 16. století zakládali, se historie Popova, tehdy a vlastně po celou dobu své existence Pfaffengrünu, psala už víc než tři staletí. První písemná zmínka o Popově pochází z roku 1207, v průběhu následujících staletí patříval postupně k panstvím Ostrov (1557) a Andělská Hora (1567) a administrativní součástí Jáchymova byl od roku 1850. Vesnice to byla nepříliš významná, v roce 1847 je zde uváděno 12 domů a 69 obyvatel, a tyto počty se za dalších sto let příliš nezměnily. Poslední relevantní údaj pochází ze sčítání lidu a domů v roce 1930, kdy žilo v obci o celkové rozloze katastru 337 hektarů ve 12 domech 88 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.

Po skončení 2. světové války sdílel Popov stejný osud, jako mnoho desítek jiných vsí a městeček v této části Krušných hor. Na jejím místě se nedochovalo skoro nic, co by připomínalo, že tady kdy jaká vesnice stávala. Dnes můžeme někdejší ´Horní Pfaffengrün´ lokalizovat pouze podle sotva již patrných terénních úprav a žalostných trosek šestiboké kapličky a na místě ´Dolního Pfaffengrünu´ pak můžeme objevit jen v houští a kopřivách se ztrácející ruiny překvapivě velkých hospodářských a obytných stavení. Jedinými pamětníky osmisetleté historie Popova tak jsou dnes jen stromy.

Popovské stromy

Milovník starých a zajímavých stromů si na Popově rozhodně přijde na své. Na ploše více než tří stovek fotbalových hřišť, kde ještě před šesti desítkami let místní lidé pásli dobytek a zakládali ovocné sady (dodnes tu najdete desítky jabloní, dávno už ovšem zplanělých), dnes roste na příkrém svahu a hřebeni nad ním nekultivovaný hustý les. Stromy zde rostou jako ono příslovečné „dříví v lese“, bolestně zkroucené a propletené vzájemným bojem o každý, v těchto končinách vzácný, sluneční paprsek.

Nejznámějšími stromy v místech bývalého Popova jsou dvě mohutné lípy, které jsou největšími nejvýše položenými lípami v českých zemích.

Dolní popovská lípa (lípa velkolistá, Tilia cordata platyphyllos) svým obvodem 1004 cm svou horní sousedku dokonce předčila, ale rostoucí větve strom rozdělily na dvě samostatné poloviny. Ty dnes, od sebe na metr odkloněné, rostou dál jako již samostatné stromy, které se pod tíhou svých větví neustále oddalují. Strom nelze nenajít, roste přímo u zeleně značené turistické cesty z Jáchymova do Hlubokého

Horní popovská lípa (lípa srdčitá, Tilia cordata) se hledá už hůře, hlavně v létě, kdy je hustý les bohatě olistěný. Roste asi 50 metrů od neznačené cesty z Popova na Mariánskou kousek za velkým včelínem uprostřed hustého houští náletových dřevin. V roce 1999 měla oficiálně naměřený obvod kmene 905 cm a výšku 25 m. Za půl století, kdy o ni nebylo postaráno, původně ořezávaná lípa obrostla mohutnými větvemi, které zatížily dutou vyhnívající skořepinu kmene. Ta před několika lety poprvé povolila a nejmohutnější z větví dnes najdeme ležet na zemi.

Nejmladším z památných stromů na Popově je Popovská bříza (bříza bělokorá, Betula pendula). Mohutný, široce rozvětvený strom stojící kousek od Horní popovské lípy je vysoký 22 m a v roce 2004 měl naměřený obvod kmene 285 cm. Strom je chráněn od roku 2003 pro svůj vzrůst a nespornou estetickou hodnotu.

Popovský jasan (jasan ztepilý, Fraxinus excelsior) je se svými 682 centimetry obvodu kmene patrně největším stromem svého druhu v Česku, přesto byl až donedávna skrytý očím veřejnosti ztrácen v téměř neproniknutelných houštinách na katastru bývalého Dolního Popova. Pro současnost ho objevil až počátkem 90. let karlovarský zubař Jaroslav Frouz. Abychom se k němu dostali, musíme sejít po zeleně značené turistické cestě směrem na Hluboký a po asi třech stovkách metrů odbočit doprava po neznačené cestě, která po dalších asi dvou stech metrech prochází širokým průsekem pod vedením vysokého napětí. Mohutný a zdravý, přibližně 200 let starý strom roste kousek za průsekem vpravo od cesty ze zbytků základů někdejšího domu a jeho kořeny přerůstají kamennou zídku. Dosahuje výšky 35 m a rozložitá koruna je široká okolo 24 metrů.

Celková vzdálenost: 41.99 km
Max. výška: 841 m
Min. výška: 370 m
Celkem nastoupáno: 732 m
Celkem naklesáno: -731 m
 Stáhnout GPX (36 KB)

1 komentář u „Za zelenými svědky historie Popova

  1. Míša

    péče o takovou vzácnost veškerá žádná, smutné
    včera, to je 24.3.2012 jsme navštívily Popov a jeho úchvatné stromy. Jasan jsme vůbec neobjevily, značení bylo mizerné, žádné ukazatele a péče o tak vzácné stromy vůbec žádná, bylo to spíše tristní

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.