Zlepšujeme techniku jízdy

Základem jízdy je správné šlapání, které má probíhat po kruhové dráze. Největší chybou je tzv. šlapání do čtverce. V takovém případě cyklista šlape trhaně, křečovitě a hlavně nevyužívá zpětného tahu nahoru, kdy zapojuje také lýtkové svaly. S touto chybou se setkávám na svých vyjížďkách velmi často.

Šlapání

Nutno říct, že špatné návyky šlapání vznikají především nevhodným používáním obuvi. Tenisky „volně ložené“ na pedálech nemohou nikdy poskytnout plný jízdní komfort. Noha na nich volně klouže a nemůže působit správným tlakem na pedál. A to už nemluvím o tom, že je zcela nemožné při šlapání „tahat“ nahoru. Také podrážka je měkká a chodidlo se pak podle osy pedálu prohýbá. Obrovskou chybou je šlapání patou, kdy navíc špičky směřují ven. Jak se tedy naučíme správně šlapat? 

Základním předpokladem je správné vybavení. Doporučuji hned v úvodu zakoupit nášlapné pedály známé pod zkratkou SPD. K nim je zapotřebí pořídit bikové boty. Výběr je samozřejmě obrovský od cenově dostupných turistických modelů až po špičkové závodní tretry. Na rozdíl od běžných sportovních bot, mají tyto speciální cyklistické tretry zpevněnou podrážku. To proto, aby síla vyvíjená na pedál neutíkala jiným směrem. Podrážka je dále opatřena zarážkou, v cyklistickém slangu nazývanou též „kufr“. Tuto zarážku si musí každý namontovat sám. Její montáž je jednoduchá, ale musíme dodržet některá základní pravidla. Kufr musíme umístit spíše do přední části podrážky, blíže ke špičce – nejlépe v místech, kde končí prsty u nohou a začíná ploska chodidla. To je místo jímž jsme schopni vyvinout nejvyšší tlak na pedál. Dbáme na to, aby kufry na obou tretrách byly umístěny souměrně! Jakákoliv nepřesnost může časem přivodit úponové bolesti v kolenech, které mohou skončit až na operačním sále. Než kufry definitivně dotáhneme (dříve se přibíjeli) musíme zkontrolovat zda jsou ve správném úhlu. Osa chodidla by měla být vodorovná s osou kliky. 

A potom už můžeme vyrazit na první trénink s espédečkama. První problém je správně a rychle nacvaknout nohu na pedál. Po prvních pádech, po překonání strachu, že nohu včas nevytrhneme, přijdeme na to, že jízda s nášlapnými pedály je novou dimenzí cyklistiky!. Chce to ale trochu praxe. Ujišťuji Vás, že si snadno přivyknete a časem Vás ani nenapadne vrátit se ke starým klasickým pedálům. Návrat totiž není možný!

Po čase můžeme začít sledovat vlastní pohyb kotníku při šlapání. Kruhové šlapání nejlépe zvládneme při jízdě na lehké převody. Dbáme na uvolněné šlapání. Kotník umožňuje pohyb chodidla po kruhové dráze. Nejprve špička směřuje pod mírným úhlem dolů. Po překonání mrtvého bodu v horní úvrati zvyšujeme tlak na pedál. Pracují zejména stehenní svaly. V dolní úvrati zůstává špička chodidla stále mírně skloněná dolů. Nyní začíná zpětný tah nahoru. Ke slovu přichází výhoda zarážek, které pevně drží nohu na pedálu. Do tahu zapojujeme lýtkové svaly. Špička stále směřuje dolů. Nahoře chodidlo lehce propneme, pata může v takovém okamžiku směřovat i mírně dolů. Překonáváme mrtvý bod v horní úvrati, zapojujeme do hry opět stehenní svaly a špička chodidla opět směřuje dolů. Celý cyklus se opakuje. Největší chybou je šlapání patami dolů. Nejen, že to nevypadá nejlépe, ale hlavně nevyvineme nejúčinněji tlak na pedál. Příčinou „šlapání patami“ často bývá příliš nízký posed. Ale o tom zase příště.

Rada na závěr:
  1. věnujte péči správnému umístění zarážek na podrážce tretry
  2. správné šlapání nacvičujte při jízdě na lehké převody
  3.  dbejte na uvolněný pohyb kotníků
Posed

Dalším důležitým faktorem jízdy na kole je správný posed. Tím mám na mysli správnou polohu jezdce na kole. Ta je velmi důležitá zejména vzhledem ke způsobu šlapání, ale také ve vztahu k aerodynamice. Rozhodující rozměry jsou vedle odpovídající velikosti rámu také výška sedla, délka a sklon představce. 

Vycházejme z předpokladu, že jste si vybrali kolo s vhodnou velikostí rámu. Volba správné výšky rámu je při nákupu kola možná tím nejdůležitějším parametrem. Tuto problematiku však zatím necháme stranou a vrátíme se k ní někdy v dalších článcích.

Podíváme se na správné nastavení výšky sedla. Základní způsob jak určit výšku sedla je jednoduchý. Spusťte levou kliku svisle tak aby pedál byl co nejníže k zemi. Potom se posaďte na kolo a levou nohu spusťte na levý pedál, tak aby jste se ho dotýkali patou. Pokud je výška sedla správná, vaše levá noha by měla být jen mírně pokrčená v koleni. Pokud stehno svírá s lýtkem ostřejší úhel, je sedlo posazeno příliš nízko. Naopak pokud se vaše pata pohupuje volně nad pedálem aniž by se jej dotkla, je sedlo nastaveno vysoko. Oba případy jsou výraznou chybou. Nízký posed je příčinou špatného šlapání „patami“, kdy nejsme schopni plně zapojit do hry lýtkové svaly a příliš přetěžujeme svaly stehenní. Sedlo nastavené moc vysoko způsobuje tzv. „přesýpání“ což je také častá chyba. Takový jezdec se pak v sedle pohupuje z leva doprava podle toho jakou nohou se zrovna snaží zabrat na pedál. Zbytečně napíná lýtkové svaly a šlape více špičkami. Plně nevyužije silových možností stehenního svalu. Kromě výše uvedených nedostatků ve stylu šlapání, může špatný posed z dlouhodobého hlediska způsobit poškození kloubů a páteře. Přesto existují jemné rozdíly ve výšce sedla. Pro jízdu do kopce je lepší, když je sedlo více vzadu a níž. Pro rychlou jízdu na rovině je zase lepší umístit sedlo více dopředu a výš. Tyto rady se však více týkají silničních cyklistů. Pro bikery je menší chybou, když je sedlo o trochu níž. Zvláště ve sjezdech se budeme cítit bezpečněji. Tolerované rozdíly jsou však pouze otázkou max 1-2 cm proti zvyklostem. 

Výšku sedla bychom tedy měli. Délka představce, jeho výška a sklon závisí na vaší postavě. Rozhodující je délka paží. Opět použijeme základní pravidlo. Sedneme na svůj stroj, nyní už se správně nastavenou výškou sedla. Kliky protočíme do polohy, kdy je pravá klika ve shodném úhlu jako dolní rámová trubka. Měla by s ní být v zákrytu. Pravá noha je tak pokrčena v koleni. Současně se chytneme za rohy řidítek a pokrčíme ruce v loktech. Pokud se v tomto postavení dotýkáme pravým kolenem špičky pravého loktu mělo by to být v pořádku. Příliš nízko posazená řidítka mohou způsobovat bolesti v zádech, zvláště při déletrvající jízdě. Naopak vysoce položená řidítka neumožní upravit svůj posed vzhledem k aerodynamice. Je důležité zvolit určitý kompromis mezi pohodlím a aerodynamikou. 

Správný posed vám umožní „zalehnout“ za řidítky a výrazně tak snížit čelní odpor vzduchu a přitom netrpět bolestmi v kříži. Jsem přesvědčen že aerodynamický posed ocení i bikeři. Mezi nájezdem do terénu se často přesouvají i po silnici. Čím rychleji jedeme, tím více vzrůstá odpor vzduchu a tlačí nás tak do nejaerodynamičtější pozice. Pokud nás jede více, vyplatí se schovat za záda spolujezdců. Záhy zjistíme, že se tam tolik nenadřeme a dokonce můžeme trochu slevit ze svého aerodynamického posedu a narovnat si v závětří záda. Této základní cyklistické dovednosti se říká „jízda v háku“. 

Ale o tom zase jindy.

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

1 komentář u „Zlepšujeme techniku jízdy

  1. Manhack

    Ahoj,
    jak pisi v titulku, navrat s SPD k platformam je mozny. Sam jsem tomu dukazem. Na HT jsem nedal na SPD dopustit, souhlasim s tim ze jsou novou dimenzi cyklistiky. Lec po prechodu na full ( konkretne
    AM) jsem se po nejakem case SPD vzdal. Na platformach se citim jisteji, zhorseni jizdy nepocituji, naopak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.