Dolomity 2001

3.7. – úterý

Slunné jitro tradičně vítáme radostnou fanfárou větrů a říhání. Balení je pakárna; ačkoliv věcí teoreticky ubylo, nějak se nafoukly nebo co, a máme co dělat, abychom je do aut nacpali. Tankujeme vodu do všech nádob, loučíme se s Brentou a sjíždíme do Dimaro, kde odbočujeme doleva na západ a stoupáme údolím Val di Vermiglio.

Zombie, Marťas a já se culíme, protože víme, že nás tudy zítra čeká pěkně hnusný výšlap v závěru etapy. V Passo Tonale (1883) jsme před dvanáctou, kupujeme pohledy a levné víno, prohlížíme si pamětihodnosti a tak. Okolo strmí do výšky vrcholy Gruppo della Presanela, jejichž úbočí jsou pokryta sněhem už od pár set metrů nad naší úrovní; no nazdar…

Divoké alpinistické tábořiště v serpentině šotolinové cesty č.231 stoupající na jih do Val Presena je naštěstí volné, i když má dostatečnou kapacitu pro patnáct stanů. Ne že by nám vadila společnost. Jde spíš o to, že bychom neradi případnému dobyvateli horských štítů způsobili psotník naším rázovitým chováním. Cigi se pouští do konzumace zdejšího čůča s takovou vervou, že má v sobě během hodinky celý litr. Vyložili jsme stroje a jedeme se seznámit se zdejším povrchem.

Je teplo a slunečno, stoupáme zpočátku šotolinou, později (jak jinak) volným kamením na Alveo Presena jižně od tábořiště. Kdosi podotýká, že to nejspíš není optimální strečink na prohřátí svalstva, stoupat takhle prudce už od začátku, stačí ale jen zařadit lehčí převod a moc se nehonit. V polovině výjezdu projíždíme stometrovým tunelem vysekaným ve skále, u něhož se fotíme, a překonáváme v drsném terénu poslední část, vedoucí k cíli. Z malého plesa padá do dvousetmetrové hloubky vodopád bystřiny Torrente Presena, riskujeme a rozlézáme se po vratkých balvanech v jeho proudu, aranžujíc skupinky do alba. Alveo del Presena (2184) se třpytí v prohlubni velikosti fotbalového hřiště pod strmými stěnami okolních třítisícovek, které jej celoročně zásobují průzračnou vodou stékající řadou kaskádovitých přítoků z ledovce Vedretta Presena. Odkládáme kola a jdeme se podívat ledovci na zoubek. Po krátké horolezecké vložce se ocitáme na rozsáhlé rovině, vzniklé náplavem jemných částeček horniny při jarním tání. Je pokryta čerstvou vegetací, která se podle všeho každoročně obnovuje. Ledová bystřina tu malebně meandruje, vytvářejíc v zákrutech hluboké tůně, zvoucí otužilce k jedinečné koupeli. Bylo by to ideální tábořiště pro alpinisty. Proti proudu docházíme až k místu, kde se koryto větví do jednotlivých přítoků. Tady začíná hranice sněhu a někteří z nás neodolají a válejí se v něm nazí.

dolomity-2001-1_3Vracíme se stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Je to jeden z nejrychlejších sjezdů v kamení, jaký jsme kdy zažili; obzvlášť adrenalinově projíždíme tunel oslepeni sluncem prakticky potmě v plné rychlosti, a jsme moc rádi, že se ovíněný Cigi nerozflákal, protože si nějak zapomněl vzít přilbu. V jedné zatáčce na nás dokonce vybaflo auto nedisciplinované řidičky a měli jsme co dělat, abychom se mu nepodívali zblízka pod haupnu. Dole Marťas lepí proraženou duši, čekáme na něj a pokračujeme rychlou červenou vrstevnicovkou Sentiero della Pace do Passo Tonale a k dolní zastávce lanovky Erica, abychom skoukli předpověď počasí. Není to nic moc, zítra má být pod mrakem s občasnými přeháňkami, pozítří o něco lépe. Vracíme se do tábořiště a zabydlujeme se. Ke koupání slouží nedaleká bystřina, přitékající směrem od Tonale. Je tu dost dřeva, a protože jsme dobře zašití, osmělujeme se navečer rozpoutat cosi na způsob táboráku, v němž na radu Cigiho, který má neblahé zkušenosti s opalováním barvy z hliníkových rámů, spalujeme plechovky od piva. Hoří fakt dobře. Preventivně vztyčená plachta, postavená šikmo proti větru kousek od ohniště, vyvolává efekt difuzéru a roztáčí plameny tak, že v pohodě sedící Cigi je ošlehnut až ke ztrátě řas a části obočí. Nemít na hlavě kulicha, zasmrdělo by to víc. Pro ověření případné bolesti stehenního svalstva vybízím Kamila k napsání čísla 248,5 vsedě nohama ve vzduchu; skládací aluminiové křesílko se pod ním bortí a končí v ohni, aniž by přesvědčivě vzplanulo. Se setměním propuká oduševnělá zábava. Oblíbeným námětem diskuze je proces vyprazdňování a jiné tělesné pochody, z ruky do ruky kolují láhve kořalky nejroztodivnějších značek a původu a zmašťují bez výjimky všichni. Nevím proč, ale je už tradicí, že členové námi pořádaných zahraničních výprav se vždy nejvíc zlinkují večer před nejtěžším dnem bez ohledu na špatné zkušenosti, dobré vychování či zarytou abstinenci. Z ruky do ruky jde také kytara a čím hůře interpret hraje, tím je to větší sranda. Největší poptávka je po Katících. V jednu chvíli zní kolem ohně kakofonie, v níž každý z dvanácti bučivých hlasů žije ve smyslu melodie, rytmu i textu svým vlastním životem. Je to něco příšerného, a přitom sladkobolně omamného a primitivně stmelujícího; myslím, že pořízení zvukového záznamu z této noci by mělo nesrovnatelně větší výpovědní hodnotu než všechny fotky a videozáznamy dohromady. Těžko, přetěžko by bylo možné napsat poutavý seriózní dokument pro případného sponzora této expedice, lačnícího po svěžích dojmech plných sportovního a kulturně etnologického zaujetí!

Ačkoliv v kruhu okolo nás drobně prší, těšíme se ze sucha, neboť metanovou dírou vzniklou nad našimi hlavami problikávají hvězdy. Zemdleni padáme do kavalců v 1:30. V noci se Pepa probouzí ze zlého snu, je údajně mými výpary vyštván ze stanu a po krátké procházce na čerstvém vzduchu se rozhoduje, že dá přednost noclehu pod širým nebem.

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript. Pracuji jako designér a modelér porcelánu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..