Dolomity 2001

Pátek 6.7. 2001

Po teplé noci neochotně vstáváme, Marťas naštěstí žije. Všichni jsou nadržení na bajkovačku v okolí Laga, mně se to ale bohužel netýká. Poprvé od úrazu cítím lítost, že nemohu nacvaknout do pedálů a odhučet s nimi. Po srdceryvném rozloučení se ocitám opuštěný na tábořišti uprostřed rozházených věcí a do hlavy mi pere slunce.

Dlouhé hodiny čekání si krátím úklidem, stavbou stinné markýzy na stolem, psaním, vejráním do mapy, jídlem, máčením nohy v kýblu s pomalu teplající vodou a pozorováním exotického obřího hmyzu. Neodolal jsem a vykonal hodinovou procházku na pár desítek metrů vzdálenou skálu s křížem na vrcholu, odkud je fantastický rozhled na severní část Lago di Garda, jehož hladinu křižují snad stovky surfařů. Škoda jen, že opar se ne a ne zvednout, takže hory kolem jezera působí spíš přízračným než skutečným dojmem.

Okolo třetí hodiny se v krátkých rozestupech vracejí láteřící, jako myši zpocení kamarádi. Jejich dojmy jsou tak rozporuplné, že si netroufám je komentovat a spolehnu se na autentické zápisy.

Odjíždíme se vykoupat (dnes je to ještě lepší než včera) a rozhodujeme se k obhlídce městečka Riva del Garda. Nic moc, klasická turistická atmosféra, krámy nabité suvenýry, na březích se pohupují jachtičky… Pobavil nás pohled na cyklistu s děckem na zádech, které se ho jako klíště drželo jen kolem krku a nožičky mu volně plandaly. Kolik asi tak mohl obětavý otec ujet metrů, než se mu začalo zatmívat před očima a ztratil vědomí, vyválev se i s potomkem pod koly projíždějících aut? K večeru jsme utahaní jako koťata, balíme to a vracíme se ke stanům. Po večeři už moc nepaříme, zítra nás čeká náročný odjezd do naší placaté vlasti. Horolezci se mohou konečně v klidu vyspat.

Před poslední etapou došlo k morálnímu rozpolcení jinak dokonale homogenní výpravy. To bylo tak: Dan, který již dva dny tvrdošíjně předstíral vymknutý kotník a ostentativně pajdal kudy chodil, jako první ohlásil neúčast na závěrečné etapě. Dlužno říct, že tím nikoho příliš nepřekvapil. Zvolil si příjemnou roli táborového hlídače veden vidinou naprosté samoty ve sluncem zalitém tábořišti v přítomnosti jen svých rozverných natažených vazů. Z tohoto důvodu se tedy výrazněji nepodílel na tvorbě itineráře závěrečné etapy, vyjma několika nelichotivých poznámek na adresu vrstevnic, zahušťujících se na místních cestách způsobem, který zjevně útočí na lidskou důstojnost.

Příprava itineráře tedy byla započata v širším grémiu, které však zřejmě neprokázalo dostatečnou způsobilost k tomu, aby soudně připravilo trasu poslední etapy s přihlédnutím k mírné opotřebovanosti lidského faktoru v uplynulých dnech a tím pravděpodobně byl odrazen od účasti tým Metelkových, kteří prohlásili, že si vyjedou sami na vlastní pěst. Je možné, že důvodem byla nechuť producírovat se v nacpaném okolí Gardy s hordou opotřebovaných individuí, jejichž pokročilý slovník, poznamenaný samotou, vzhledem k přítomnosti početné bajkerské obce české národnosti v okolí, sliboval prožití nevšedních situací.

Po téměř dvouhodinové plamenné debatě byly vybrány dvě trasy na Lago di Ledro, každá jinudy, slibující však nádherné zážitky v tunelech staré silnice západně od Gardy.

Na etapu tedy vyrazili Fredy, Sany, Cigi, Marťas, Zombí, Kamil, Pavel, Pepa a Kája. Rivou nás provedl Cigi a co čert nechtěl, vedl nás přímo přes zaplněné pláže plné plavek, bikin a dalších demoralizujících prvků na mnohdy krásných ženských tělech. Tomuto náporu (jak se ostatně dalo očekávat) neodolali bratři Přibíkové a bez dalšího boje se vzdali účasti v dalším hromadném denním programu se slovy, že se jen tak někde projedou a budou odpočívat. Co ve skutečnosti tito dva titáni českého bajkingu na březích proslulého Lago di Garda (65 m.n.m.) ten den dělali je do dnešních dnů zahaleno rouškou temného tajemství a opředeno mnoha pověstmi nejrůznějšího kalibru.

Nejtěžší rána, která byla zdaru expedice zasazena, nás však ještě čekala. Apokalypsa měla tvary a podobu itaského uniformovaného dopravního policisty, který za pomoci těžké techniky zabývající se destrukcí čehokoliv, likvidoval silnici, po níž jsme měli v úmyslu z Rivy vyrazit. Nemělo valného smyslu jej přesvědčovat o tom, že nás by tam pustit mohl, protože stráda byla dokonale deformata. V následujících 5 ti minutách byla zvolena náhradní etapa s nevinným stoupáním na Lago di Tenno (570 m.n.m.). Vyjeli jsme směrem na Pranzo a byla to vskutku jízda plná pohody. Obloha byla bez mráčku, ptactvo vedrem nesouvisle štěbetalo, stínotvorné stromy prostě nebyly a sluneční paprsky, hbitě se odrážející od roztopeného asfaltu, laškovně bičovaly naše rozesmáté tváře. Po 8 km bujarého stoupání prodchnutých družným hovorem a radostným vískáním jsme dorazili na Lago di Tenno. Okolo jezera je pohyb v sedle bajku zapovězen, takže jsme podnikli dvoukilometrový strategický obchvat a zaútočili ze severu. Zde jsme zvolili tu nejnamáhavější cestu k vodě a konečně se vnořili do chladivých vln. Koupel příjemná, voda akorát teplá a akorát zelená. Před opuštěním této lokality jsme provedli rutinní opravu Kájova defektu a pak jsme sjeli do vesnice jménem Campi. Zde Kamil cizojazyčně oslovil starousedlíky, kteří nás ze samé radosti z vytržení z denního stereotypu poslali po velmi pěkné pěšině mezi vinicemi, která vedla bůhví kam do prdele. Naštěstí jsme včas prokoukli jejich zlomyslnictví, vrátili se a profrčeli kolem jejich vyjevených italských ksichtů správným směrem na Pinzu. Sjezd do Rivy byl vskutku brutální.

Rivou jsme úspěšně projeli po cyklostezce na pobřeží jezera do Torbole a odtud za kruhovým objezdem, na kterém má mimochodem přednost asi úplně každý, a vystoupali do místa dočerpání tekutin v Nagu před závěrečným výjezdem k tábořišti. Téma rozhovoru zde se točilo víceméně pouze kolem procentuálního odhadu šancí zůstat naživu i po dojezdu do tábora. Myslím, že v tomto závěrečném výšvihu celé Dolomitické expedice 2001 bylo ústy sdruženářů a jejich příznivců vysloveno mnoho temných myšlenek a nereprodukovatelných slov. Vše však zůstalo zapomenuto v prachu cesty a do tábora dorazili všichni, aniž by byl rozmnožen počet náhrobků zdechnuvších bajkerů na krajnicích.

Sany

Sobota 7.7. 2001

Ráno vstáváme po šesté a dojídáme zvolna plesnivějící zbytky v nejroztodivnějších kombinacích. Martina šokuje hláškou: „Dá si někdo něco jako rizoto?“

Šlapeme do záprášených aut smrduté věci a poškrábaná kola. V osm skáčeme do křesel, loučíme se s lokalitou posledním pohledem na Lago z výšky a Kamil recituje: „ Sjezdili jsme na kole, Nago, Riva, Torbole. Teď už nám projet zbývá Torbole, Nago, Riva.“.

Přesun je otrava. Dlouhé kilometry po dálnici, zácpa před Brennerským průsmykem, nad Innsbruckem Cigimu několikrát vaří auto, za tunelem mezi Rakouskem a Německem začíná slejvák, který s sebou vezeme až domů. Ve Varech jsme kolem deváté večer a instinktivně míříme do krčmy v AC Startu. Škoda. Je narváno, protože město je plné intelektuálních příznivců nezávislého filmu; většina z nás s dlouhým nosem táhne domů a dáváme si sraz zítra, kdy už budou k dispozici fotky.

Resumé:

Na kolech ujeto 200 – 210 km, vešli jsme se každý do 3000,- Kč. V pondělí se pokusím namluvit chirurgovi, že tmavofialová vymknutina je absolutně čerstvá…

Dan

Rozhodně jsme tu nebyli naposledy, bylo to hodně náročný jak na vytrvalost tak na techniku, ale hodně to člověka naučí. A ta příroda, ty zasněžené vrcholky hor, ten nádherný čistý vzduch. No až na ten vzduch, který mi dycky ráno vyráběl Mety ve stanu, a který mě pokaždé přinutil hodně rychle vstát:-)

Martina

Třikrát hurá tomu, že i po návratu z Dolomit zůstali bajkeři takoví, jací mají být, tedy nerozbitní, nepromokaví a nerozpustní!

Sany

použité mapy:
Kompass č. 688-Gruppo di Brenta 1:25000
Kompass č. 095-Val di Sole, Peio e Rabbi 1:35000
Kompass č. 690-Alto Garda e Ledro 1:25000

Použité itineráře:
částečně archiv A.M. bike no limits – Dolomity 1999
zbytek nově objevené trasy

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript. Pracuji jako designér a modelér porcelánu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.