Průběžný monitoring

Pokud sebe a bike dokážete v terénu trochu zmáčknout (a o tom to přece je), pak je odpověď jasná: žádné programové škrty! Naopak, protože je naší snahou předávat ucelené poznatky z praxe, je toto pokračování prvním spojovacím článkem servisních činností v mezidobí každoročních velkých kontrol. A kdo se cítil zaskočen již rozsahem úvodní kapitoly, ať si uvědomí, že z pohledu udržení biku v provozuschopném stavu při trochu sportovním ježdění je text z minulé rubriky opravdu jen údržbářským minimem na úrovni předletové prohlídky. A její vtip tkví právě v komplexnosti a nezastupitelnosti.

TĚSNÉ PŘED TÍM, NEŽ JE POZDĚ

Z dlouhodobého pohledu technického života biku je naplánování jednorázové opravárenské léčebné kůry jednou do roka žalostně málo a pokud se má kolo dožít ve zdraví dalšího výročí, je nutné zintenzivnění naši pečovatelské činnosti a změna přístupu k provozní údržbě. Vyměňovat až po havarijním výpadku techniky je zpozdilé, neúčinné a v každém směru ztrátové. Snahou musí být učit se zasáhnout vždy v pravou chvíli. Tato vyšší škola péče o bike nemá nic společného s nápravou škod den po katastrofě, kdy se na kole maká, protože by to jinak nejelo. Přijetím zásad výměny podle stavu znamená být jako při sportovní jízdě v terénu o nějaký kousek vpředu – mít před poruchami náskok. A stejně jako na jízdní parádičky musí biker už umět, tak i tato údržba vyžaduje víc, než schopnost odvézt kolo k mechanikovi, l když buďme spravedliví, kdo již dokáže rozpoznat, že to má ten či onen komponent za pára do servisu kolo včas dodá, udělal již první kroky ve stylu bike monitoring.

SLEDOVÁNÍ STAVU – DRUHÝ DÍL

S principem průběžného sledování provozního opotřebení jako předcházení lomu materiálu (Peloton 2/95) je shodné použití pravidel sledování stavu mechanické funkce biku. A tak jako s očima navrch hlavy pravidelně po čištění obhlížíte svůj bike v pevnostně choulostivých místech a pátráte po trhlinkách a deformacích, soustřeďte svoji pozornost i na provozně důležité konstrukční uzly.

V ZAMĚŘOVAČI JE ZÁVADA – CO DÁL?

Je na uvážení každého, zda se svým zjištěním ihned poletí na konzultaci do servisu, nebo se rozhodne zapracovat sám. Biker se ocitá na osudové křižovatce. Odborná pomoc, nebo vlastní tápání? Kdo se však ve snaze dobrat se podstaty údržby, osvojit si funkční principy a rozplést klubko vzájemných technických vazeb příčin a důsledků pozorně dívá, poslouchá a učí, ten nejenže za chvíli vidí a slyší, ale také umí. Takoví samouci si zaslouží pomoc a radu. A ta první zní: nebojte se vlastních kroků, ale korigujte správnost jejich směru.

UTRPENÍM KE HVĚZDÁM

Vlastní – třeba zkraje neobratné – údržbářské zákroky na kole, které leckdy stoji i něco navíc, však časem přinášejí ovoce v podobě praktického vyškolení, nárůstu zručnosti i opodstatněné sebedůvěry ve vlastní mechanické dovednosti. Současně je zde vlastní aktivita nezastupitelnou zkušeností při posuzování stavu biku a odhadu včasného opravárenského zásahu. A aby se kruh uzavřel: velmi vítanou je i schopnost přesnějšího technického specifikováni při zadání opravy, kterou pro složitost mechanické stránky provede za bikera servis.

KLÍČEM JSOU INFORMACE

Provozovatel biku je ale vždy ten, kdo rozhoduje, zda bude pacient včas přivezen na operační sál nebo rovnou do pitevny. Reálná představa o průběhu změn stavu sledované funkce je rozhodující pro stanovení tzv. mezního stavu. Poznat tu pravou chvíli, kdy díl vyměnit, je ideálem údržby. Potíž je v tom, že správný okamžik nelze předepsat a dokonce dík naprosté odlišnosti provozních podmínek každého biku ani obecně stanovit. K němu se lze jen dobrat drobnou denní’kontrolní a servisní prací posílenou teoretickou znalostí, jistým technickým čichem, dobrou vizuální pamětí a schopností vyvodit ze zkušenosti správný závěr. Ne každému je ale zhůry dáno narodit se technikem (pozor: nezaměňovat s profesí – je řada doktorů převyšujících v tomto směru inženýry), ale naštěstí se dá hodně odkoukat od druhých i naučit se z vlastní praxe.

STÁLÝ KONTAKT S BIKEM – PŘEDPOKLAD ÚDRŽBY PODLE STAVU

Pro relativní bezpečí dravé jízdy je důležité být v každé situaci v několika bodech vždy spojen s kolem. Stejně tak jako je důležité držet řídítka a mít nohy v pedálech, platí i v údržbě postavené na maximálním využití životnosti dílů, že jsou uzly z hlediska kontroly neopominutelné a rozhodné. Jejich základní charakteristikou je z hlediska časové údržby změna (zhoršování) funkce v závislosti na délce provozu. Typickými představiteli jsou třeba brzdové špalíky, vytahující se řetěz nebo zvětšující se házivost výpletu kol. Zde včasná výměna závisí jen na volbě vhodně dlouhých intervalů pro sledování stavu a na znalosti povolené (nebo výrobcem předepsané, normou doporučené, z vlastní nebo cizí zkušenosti získané) hodnotě mezního stavu funkce (dílu).

CO S CHARAKTERISTIKOU FUNGUJE/NEFUNGUJE

Ale na kole jsou také díly, jejichž důležitost je pro provozní bezpečnost třeba podstatně vyšší – namátkou brzdová lanka, u nichž monitorování ve smyslu sledování změny nemá tak jednoznačný význam. Jejich křivka opotřebení nevykazuje znatelné změny a není patrný pokles funkční spolehlivosti, který je předzvěstí technického konce a signálem pro výměnu podle stavu. Zde často nastává rychlá smrt: spolehlivá funkce je okamžitě vystřídána úplnou nefunkčností. Proto se zde mění vlastně preventivně, podle osobní zkušenosti s životností – pokud to stačí, třeba právě jednou do roka při celkové prohlídce. Rozhodujícím momentem pak je také míra vlivu uzlu na bezpečnost a provozní spolehlivost kola, technologická náročnost opravy a samozřejmě cena.

ZAČÍT SE DÁ KDYKOLIV – NEJLÉPE HNED!

Sledovat provozní stav můžete třeba od této chvíle. Soustředění na hledání vazeb provozu a závad, vybavení si příčinných souvislostí mezi výměnami a opravami na jedné straně a praktikovaným způsobem údržby na druhé, to je začátek bike monitoringu. Ano, napřed se musí začít v mentální oblasti. Urovnáním si myšlenek: co chci a jak to udělám, co mě omezuje a kde jsou rezervy. To je příprava nutně předcházející manuálním operacím vlastní realizace údržby podle stavu.

Co je v údržbě právě nejaktuálnější a co zákazníci v servisu touto dobou nejvíc objednávají?

Malé prohlídky před dovolenou. Obávám se, že většinou se touto úlitbou bohům nahrazuje již zmíněná velká jarní prohlídka. Je ale na ní tak trochu pozdě. Ne snad proto, že by musela být odbyta do svatého Jiří a pak už ani tuk. To opravdu ne, ale kalendář v tom hraje jistou roli. Z pohledu servisních služeb sezóna kulminuje a tak je k prasknutí nabit nejen těmito opozdilci, ale také zástupy bikerů s operativními opravami provozních závad, poruch a rozladění. Všichni chtějí všechno hned, protože už včera bylo pozdě a ta jejich věc přece nesnese odkladu. Na preventivní komplexní prohlídky není tedy touhle dobou jaksi klid.

Kdo si umí na kolo sáhnout sám a provede si základní údržbu, aniž by mu víc ublížil než prospěl, je dnes ve výhodě. Neztrácí čas čekáním na servis a pokud má svůj stroj průběžně pod kontrolou (stavu) a nemá smůlu v podobě těžké havárie nebo lomu obtížně vyměnitelného dílu, pomůže si snadno.

Letní provoz biku má některá specifika, která stoji za připomenutí:

  • pláště: na většinou suchém povrchu lépe zabírají při mírném podhuštění, současně ale rychlejší povrch umožňuje vyšší dynamiku jízdy a hrozí průrazy měkkých gum. Je tedy na uvážení každého, co zvolit. Rozhodně bych dal přednost hustšímu uzavřenějšímu vzorku (např. Onza Rip a Rail) pro lepší záběr na sypkém podkladě s výrazným dezénem na hranách a těžším průrazu odolnějším duším (třeba zeleným Hutchinsonkám);
  • brzdy: trpí silně prachem, zanášejí se jejich třecí plochy i ovládací bovdeny. Neuškodí je proto vyčistit a jen v nejnutnější míře namazat (GT 85, WD 40). Vyššímu sklonu k tvoření sklovitého nebrzdícího povrchu špalíků, je nutno čelit častějším strháváním pilníkem;
  • řetěz: kromě obvyklých kontrol délky a stavu jednotlivých článků je tato doba citlivá na jeho čistotu. Mazat raději častěji řidšími mazivy a v podstatně kratších intervalech řetěz prát;
  • řazení: špunty z prachu a maziv mohou výrazně snížit lehkost ovládání až na samu hranici funkčnosti v celém rozsahu převodů, opět tedy čistota nad zlato;
  • přehazovačka a přesmykač: platí totéž, co o brzdách – udržujte je bez prachu, smíru a jen nejnutněji mažte; na dobré seřízení před delším švihem je asi zbytečné upozorňovat;
  • pedály: s nášlapnými systémy čelisťového typu s mechanickým ovládáním stačí udržovat mírně namazané, víc vazelíny může ve směsi s prachem pedál ucpat a znepříjemnit našlapávání;
  • doplňky: pokud nevozíte Camel Back, namontujte si druhý košík na láhev (pijte iontové nápoje); teď víc než jindy nezapomínejte na hustilku a mějte u sebe náhradní duši, montpáky a lepení (na tvrdém podkladu píchnete klidně dvakrát za odpoledne) a že jezdit bez helmy a brýlí (alespoň jako obrana proti hmyzu), je hazard, už je jen tou poslední poznámkou.
Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.