2006
Organizace dvanáctého ročníku kultovní akce zvané Artík 2006 se opět ujala individua z Praděd Gangu. Akce samotná pak proběhla ve dnech 25.- 28.5. v okolí základny Praděd Gangu, která se nachází ve Stvolnách. Pro ty, kteří nevědí, kde se tento středobod vesmíru s vynikající geozmašťovací zónou nachází, pak vězte, že to je mezi Manětínem a Rabštejnem nad Střelou. Letos jsme počet účastníků nenechali náhodě a v podstatě všechny pozvané jsme přímo při dodání pozvánky větší či menší silou donutili rovnou zaplatit startovné, takže klasické telefonáty den či dva před akcí ve stylu: jaký by byl problém, kdybych nepřijel, nás nechávaly klidnými. Odpověď byla jednoduchá: Nejezdi, ale startovné se nevrací. Takže v den D jsme se všichni shromáždili. Všichni teda ne, jelikož jeden člen družstva obhájců prvenství dostal den před startem chřipku.Letos jela družstva ve složení:
- Kája, Fery
- Pall, Pepa
- Pery, Plešounek
- Černá díra, Fába
- Cigi, Příba
- Suchar, Sany
- Vožralý děti (Perry, Švejk)
- Jirka B., Ivan
- Honza, Jirka S.
- Dan, Mišák
- Ervín, Román
A účastníci pak ve složení Péťa, Michal a ve čtvrtek večer se k nim připojil Martin alias vodní příšera či obluda.
Po odprezentování se následoval krátký projev a po něm družstva vyrazila na první etapu, která byla vymyšlena opět novým systémem. Ten spočíval v tom, že závodníci dojeli na určitý bod, kde měli výřez z mapy s namalovaným bodem kde se nacházejí a stejně tak namalovaný bod, kam se mají dostat. Itinerář si museli napsat sami a najít další bod. Jestliže se ztratili, byli v prdeli. Těchto bodů bylo dohromady 6 a trasa měřila v optimálním případě 54 km. Až na jedno družstvo trasu všichni zvládli dokonale, nejrychleji pak Kája a Fery, a po návratu do tábora se nadlábli a přichystali se na první doplňkovou disciplínu, kterou byl již tradiční grínvolejbal. Oproti loňsku zde byl vidět výrazný kvalitativní posun a nejlépe se s touto cyklistickou disciplínou popasovaly Vožralý děti. Následovala lehká večerní zakálka a ráno se všichni přesunuli do Rabštejna nad Střelou, kde chlapce čekala další ryze cyklistická disciplína, kterou jsme nazvali Vodní střely. Disciplína spočívala v tom, že startovala vždy dvě družstva najednou, každé družstvo popadlo jednu nafukovací loď zvanou Pálava, co nejrychleji s ní pelášilo cca 200 metrů proti proudu řeky Střela, tam do ní nasedlo a co nejrychleji pádlovalo zpět ke splavu, který sjelo. Následně zakotvilo u břehu, popadlo loď a pelášilo s ní zpátky do prostoru startu a cíle. Vzhledem k tomu, že splav se dá sjet pouze uprostřed, nikde jinde to není možné, samozřejmě jsme pečlivě dbali na bezpečnost závodníků a všichni měli na sobě předepsané bezpečnostní prvky, jakými jsou nafukovací křidélka a plovací kruhy. Vypadali opravdu nádherně. S touto disciplínou se nejlépe popasovali Cigi s Příbou. Následoval přesun přes louku nahoru k lesu a zde se konala další doplňková disciplína, kterou byla dvoukolová štafeta. Štafeta spočívala v tom, že opět startovala dvě družstva najednou, jeden člen družstva stál pod kopcem, druhý na kopci a princip jednoduchý. Co nejrychleji vyjet trať, která vedla korýtkem nahoru, tam předat kolegovi z družstva a ten musel co nejrychleji sjet vytýčenou trasu lesem dolů. Ve druhém kole si pozice prohodili. Ten který jel nejdříve nahoru, jel ve druhém kole dolů a opačně. Ačkoliv jsme nehodnotili uphill a downhill po jednotlivcích, přesto jsme časy změřili a nejrychlejší do kopce byl Fába, z kopce pak měli stejný čas Cigi a Mišák. V součtu všech časů pak štafetu celkově vyhráli Cigi s Příbou. Po krátké pauze na oběd následovala druhá orientační etápka, kterou jsme stejně jako loni pojali ve stylu Bike Adventure a časový limit pro pátek byl stanoven na 6 hodin. Za příjemného slunečného počasí okolo druhé hodiny odpolední byl start ale o hodinu později začalo lehce pršet. Postupně déšť nabíral na intenzitě, a pršet přestalo až druhý den ráno. Pro nás byl nejzábavnější večer, kdy se závodníci začali sjíždět zpátky do tábora a museli najít bod číslo 19, který byl umístěn v okruhu sto metrů od tábora. Dali jsme ho do staré dřevěné autobusové zastávky a ačkoli do této zastávky všichni minimálně jednou vlezli, nikoho nenapadlo, že zastávka má čtyři stěny a strop a tvrdošíjně prohledávali stěny pouze tři. Takže nejedno družstvo strávilo hledáním i hodinu a sousedé naproti v chalupě si mysleli, že cyklisté jedoucí závod je banda nemyslících primitivů. Lilo tak intenzivně, že jsme se ani nepokusili rozdělat oheň a večírek proběhl v chalupě. Ráno jsme se probudili do lehce podmračeného dne, ale důležitější bylo že už nepršelo. Proběhl rytířský souboj družstev, ve kterém dominovalo družstvo vožralých dětí, poté další novinka – jízda do neznáma, neboli poslepu, kterou v součtu časů překvapivě opět vyhrálo družstvo vožralých dětí. Pak jsme se všichni přesunuli do nedaleké pískovny, kde se uskutečnila poslední doplňková disciplína, kterou byl technický okruh. Trať v délce 620 metrů vyznačená v místech, kde Stvolenská omladina trénuje motokros opravdu řádně prověřila fyzické i technické schopnosti všech zúčastněných a právem sklidila kladné hodnocení od samotných jezdců. A jako nejrychlejší v této jediné doplňkové disciplíně hodnocené jako soutěž jednotlivců byl Cigi, který, ačkoli nijak nechci snižovat jeho vynikající výkon, přece jen měl výhodu, neboť byl vylosován a jako jediný trať neabsolvoval ve dvojici, ale měl ji celou sám pro sebe. Po obědě za příznivého počasí závodníci vystartovali na závěrečnou čtyřhodinovou orientační etapu, ale cca hodinu po startu začalo opět pršet a do cíle dojížděli za docela slušného lijáku. K velkému překvapení – ale právem – se se závěrečnou etapou se nejlépe popasovalo družstvo ve složení Román a Ervín. Celkově pak vyhrálo družstvo ve složení Fery a Kája, jako druzí se umístili Cigi a Příba a třetí skončili Ervín a Román. Poté následoval přesun do Stvolenského kulturního zařízení zvaného Hasičárna, kde proběhlo zhodnocení, vyhlášení výsledků, raut a závěrečný večírek. A tím to vlastně všechno skončilo, protože když jsme se ráno probudili, víceméně všichni už byli pryč, my uklidili zahradu a jeli taky domů. Všem zúčastněným patří velký dík a pochvala za výkony, jaké i přes relativně nepříznivé počasí předvedli. Takže zase za rok Pradědu nazdar. A doufám, že ho aspoň někdo přiveze…
Mety
