Krásnou slunečnou sobotu jsme věnovali již delší dobu plánované výpravě do bikeparku v nedalekém německém Schönecku.
Ve složení Míša, Franta, Marťas a moje maličkost většinou jezdíme do italských Alp a Dolomit. S tím, jak stárneme, se snižuje podíl ježdění na dlouhých, fyzicky náročných trasách s brutálním převýšením. Především já se snažím vymýšlet lokality, kde se dá využít dobrodiní vyvezení lanovkou na kopec, typicky Livigno, Cervinia, Passo Tonale, Kronplatz nebo Sella Ronda. Tam se jezdí především na dlouhých sjezdových trailech, které si ohromně užíváme s výjimkou skákání na lavicích a boulích, které prostě nemáme natrénované v nějakých kontrolovaných podmínkách.
Přesně proto jsme vyrazili do Schönecku, kde je pět různých relativně krátkých tratí (flow, Jump Line, Downhill a dvě endura) a především bikové hřiště, kde se dají skoky potrénovat od těch začátečnických malých až po strašidelnou obludu s dopadem do airbagu, kde borci nacvičují triky.
Na tomto kopci jsme strávili pět zábavných hodin. Z toho asi dvě hodiny ve zmíněném skillparku, což není mnoho, ale i tak mohu říct, že jsme se technicky o kousek posunuli a při pohledu na výkony místních teenagerů (ti se nám gerontům nesmáli!) se hodně přiučili a osmělili. Moje maličkost dokonce natolik, že už jsem fakt deset minut stál na rampě nájezdu na megajump s duchnou s kolem mezi nohama. Doteď hloubám, jestli mi zachránil zdraví pud sebezáchovy, když mě tam hlava nepustila a podělal jsem se. Asi ano. Ale příště, až budu mít něco naskákáno na vysokých boulích z hlíny, co jsou hned vedle, to zkusím zas!
Dobře to dopadlo, nikomu se nic vážného nestalo (mě jen při třetím megadropu z dřevěné lávky sklouzla noha z pedálu, který mi pak dojebal holeň, ale ustál jsem to) a kola to také přežila (jen Frantovi ve sjezdu bůhvíproč vypochodovaly brzdové destičky na předním kole). Určitě se tam ještě vrátíme.
Přikládám starší ilustrační video od Trail Huntera:
… a jedno motivační od hvězdy světového formátu Jakuba Vencla:
(Zatím žádná hodnocení.)
Loading...