Ač se to nezdá, tak malá a zdánlivé nedůležitá část těla jako je chodidlo, má při jízdě na kole významnou roli. Ne nadarmo je nazval Leonardo da Vinci mistrovským kouskem architektury těla a uměleckým dílem zároveň. Význam chodidla vyplývá už jen z toho, že spolu se správnou funkcí kotníku přenáší sítu nohou na pedál.

Neuvěřitelných 26 kůstek tvaruje naše chodidlo. Jejich funkce spolu s podporou nejrůznějších vazů a šlach do značné míry rozhoduje o tom, zda nás bude cyklistika bolet či nikoliv. Trénované chodidlo je cestou k příjemnější jízdě, a tak není ani v nejmenším žert, když se hovoří o jeho posilování. Může to být mačkání houby prsty nohou, trhání papíru mezi dvěma chodidly či trochu ekvilibristické zvedání tužky mezi prsty. Tyto cviky se mohou provádět třeba při sledování televize nebo některé ve vaně.

S ideální funkcí chodidla přímo souvisí výběr kvalitní cyklistické obuvi. Tím jsme se již podrobně zabývali a dnes již nikdo nepochybuje o tom, že nejlepší přenos síly zaručí jednoznačně našlápne pedály. Při výběru treter platí základní pravidlo: nekupuj první pár, který obuješ! U cyklistické obuvi je důležité, aby seděla a i ti nejzručnější výrobci vědí, že ani sebedokonalejší tretra nepadne všem. Musíte tedy obejít pár obchodů a vyzkoušet co nejvíce treter. Při tom nazouvejte boty na ponožky, které používáte při jízdě na kole, tedy spíše tenčí. Jestliže při tlaku na chodidlo cítíte v kožených tretrách stejné pohodlí jako u běžné obuvi, jsou vám nejspíš příliš velké, protože je třeba počítat s tím, že se trochu vytáhnou. U bot se svrškem ze syntetických materiálů toto pravidlo neplatí. Dobře je zkoušet odpoledne či v podvečer, protože během dne nohy trochu natečou. Důležité je rovněž, aby tvaru nohy odpovídala podrážka, respektive mezipodešev. To platí především pro lidi s plochýma nohama nebo u jedinců s vysokou klenbou. Méně zakřivená podrážka bude vyhovovat „platfusákům“, zatímco těm druhým spíše zvýšená pata. Správné seřízení kufrů je věda. Stačí malá odchylka a trpí úpony, kotníky i kolena. Podstatná pro prevenci před úponovými zraněními je možnost nastavení axiální vůle pedálů, kterou, s různým stupňováním, dnes nabízí většina nášlapných systémů na trhu. Klasická běžecká či fitness obuv není pro cyklistiku vhodná, neboť nedosahuje požadované tuhosti. Její hlavní přednost-pohodlnou chůzi-nahrazují některé modely treter na pomezí bikové a turistické obuvi, o nichž jsme již také psali. Jízda na kole udržuje v konstantním napětí po-vázku chodidla neboli plantar fascia (hlavní vaz v klenbě chodidla). Vůbec nejhorší Je, když boty ve středu podešve pruží a vytvářejí na tento vaz nežádoucí, dodatečný tlak. Ať už si pořídíte jakékoliv tretry, vždy se přesvědčete, že mají zpevněnou patu. Chrání tuto část chodidla během silové fáze otočky a celkově botu zpevňuje. Speciálně to může být potíž u žen, protože jim pánské modely nemusejí v patní části sedět, neboť jsou možná příliš tuhé.

A pak je tu častá potíž. Pálení, brnění nebo chcete-li zdřevěnění nohou po delší jízdě. Existuje několik způsobů, jak tomu předejít. Nejdříve se přesvědčete, že špička tretry je dostatečně otevřená a tudíž umožňuje nutné překrvení. Pomoci mohou také ortopedické vložky, které ztlumí nárazy na chodidlo. Případně občas zmírněte tlak nohy na pedál v dolní fázi otočky a naopak tlačte spíše nahoru. Úlevu může přinést také povolení tkaniček nebo přezek. Právě brnění v prstech je způsobeno příliš utaženými suchými zipy a mírné povolení nijak nesníží tuhost. Není náhoda, že cyklisté si před koncovkami závodů do spurtu utahují přezky, ale většinu kilometrů nechají nohy „volně dýchat“.

Názory na to, zda jsou vhodnější boty s tkaničkami, suchými zipy či kombinace obou způsobů fixace, se různí. Někteří odborníci tvrdí, že vázání na tkaničky dokonale přizpůsobuje svršek obuvi tvaru nártu. Pro upínání na pásky zase hovoří snadná obsluha a fakt, že je lze i v průběhu jízdy podle potřeby povolit či utáhnout. A tak přední výrobci sahají nejčastěji, zvláště u bikové obuvi, ke kombinovanému řešení.