Nedávno jsem míjel na kote otevřená vrátka v plotě u chaty. Vyrazil z nich za mnou rozlícený pes a vypadalo to, že mě sežere. Jeho pán na mne chytře volal: „Zastavte, nebo vás kousne, nemá rád cyklisty“. Chtěl jsem se vrátit a kousnout pána. Nemám rád hloupé majitele zlých psů.

Pokud se domníváte, že bude řeč o zaseknutých zubech od převodníku v lýtku vaši nohy, tak jste na omylu. Zabývat se chceme problémem, na který při vyjížďce narazil snad každý. Totiž na setkání cyklisty se psem, která jsou mnohdy více než nepříjemná.

Jistě znáte klasickou situaci. Míjíte na svém biku pokojně se procházejícího člověka, kolem kterého bez vodítka a košíku spokojeně pobíhá cosi chlupatého od velikosti kočky až po zvíře dosahující rozměrů malého telete. Zvíře-pes občas zvedne zadní nožku a učůrne, potom něco očuchá a přitom očkem sleduje svého pána. V tom se do jeho zorného pole dostane cosi na kole, což okamžitě zaujme jeho pozornost, neboť to cosi, což jste vy, nejde po svých, ale motá nepřirozeně nohama a je to dosti rychlé. Slušně vychovaný pes pouze zbystří a zvedne uši. S méně slušným psem to cukne, štěkne, vás úlek pošle do škarpy, ale strach psa z pána a zvyk na povely mu nedovolí větší akci. Pes je spokojen. Nejhorší situace nastane u psa nezdvořáka, ostřeji řečeno u psa blbce. Pes okamžitě vystartuje s touhou ukázat vám své sprintérské schopnosti a případně i zuby, neboť se rázem stáváte jeho potencionální kořistí. Mnoha psům postačí vás doběhnout, případně donutit zařadit těžší převod a spurtovat jako v cíli etapy Tour de France. Nebo také okamžitě ztratí odvahu v případě, že zastavíte a postavíte se mu čelem. Pes okamžitě hodí přední nohy do smyku a z povzdálí vám ukazuje svůj zdravý chrup, který byste mu mohli závidět. Mohou být vsak i takoví, kteří mají chuť se zakousnout do vašeho lýtka a pochutnat si na vaší svalové hmotě, případně si zblízka prohlédnout vaši přední nábu aniž by tušili, že k jejímu očicháni brání roztočené dráty. Jak jistě víte, nejhorší jsou v tomto případě ti nejmenší, zakomplexovaní, u kterých by bylo teoreticky možné rozeznat zkřížení několika plemen, možná i nepsích.

Pokud se pes zakousne, následuje další problém. Je ten pes normální a nemá náhodou vzteklinu? Páníčkovi nebo namyšlené paničce (většinou s hlavou politou kysličníkem) se s ním na vyšetřeni k veterináři nechce, protože je přesvědčen o bezvadném zdravotním stavu svého miláčka a kromě toho to stojí peníze. Co dál? Jak ho donutit? A existuje vůbec nějaký univerzální návod, jak se chovat v případě, že nějakého psa míjíme? Poslechněte si, co o tom říká MvDr. Jan Kňákal, který je nejen vyhlášeným veterinárním lékařem, ale i specialistou na psy, o čemž svědčí mimo jiné i jím napsaná kniha o těchto němých tvářích. Jako nadšený biker, který ví, co setkání na kole se psem může znamenat a která sám zažil, vám rád poradí.

Jak se tedy chovat v případě setkáni se psem? Každé plemeno má jistě jinou mentalitu, ale většina z nás nejen že plemena nerozezná, ale především neví, co může od nich čekat. Navíc nejvíce cyklisty ohrožují necvičení, nečistokrevní kříženci.

Největším nebezpečím jsou skutečně nevychovaní vesničtí vořeši. Dále psi, kteří jsou většinu času v uzavřeném prostoru, a možná k vašemu údivu většinu malérů nadělá německý ovčák. I když to je služební pes, je dosti nervově labilní a je často pravděpodobné, že po cyklistovi vyjede.

Co tím pes sleduje, když napadá cyklistu?

Cyklista se prostě stává jeho kořisti. Většina psů však po dostižení cyklistu nekousne, ale spokojí se s tím, že oběť dostihla.

Pokud to přeci jen vypadá, že si bude chtít kousnout?

Zásada je především taková, že pokud se blížíme k pánovi se psem, snažíme se, aby se o nás oba dozvěděli dostatečné včas. Pán bude mít možnost psa okřiknout, stáhnout. Pokud přijedeme k psovi velkou rychlostí zezadu, můžeme si být jisti, že pes po nás vystartuje. Člověka se psem se tedy snažíme míjet pomalou rychlostí. Pokud za námi pes začne běžet a vypadá to, že by situace nemusela skončit pouze výhružným štěkáním, slezeme z kola a kolo dáme před sebe jako štít. Pes útočí vždy čelem a budeme mít čas se za kolo schovávat. Toto je poměrně spolehlivá ochrana. Můžeme také zkusit cáknout mu do obličeje vodu z bidonu. V žádném případě nedoporučuji kopat nebo používat k obraně pumpičku. Pokud narazíme na psa, který má zkoušky, buďte ubezpečeni, že je na takové situace cvičen a neskončí to dobře. Jestliže za námi začne pes běžet, zvážíme, zda jsme schopni mu ujet. V zásadě platí, že psovi, který má do 10 kg, ujet můžeme. Pokud nás však napadne zmíněný německý ovčák, prakticky nemáme šanci. Velký pes dosáhne až 50km rychlost. Je asi málo lidí na planetě, kteří by dokázali z pomalé jízdy nastoupit a včas se velkému psovi vzdálit.

Smí pes vůbec volně pobíhat po lese?

Nemůže. Ze zákona vyplývá, že každý pes má být zajištěn tak, aby se volně nepohyboval. Musí mít vodítko. Dáte musí mít košík, bez ohledu na plemeno a velikost psa. Výjimku tvoři pouze lovecky upotřebitelní psi, kteří ovsem musí být v moci svého pána. To znamená, že pán ho musí v každé situaci zvládnout, že bude vždy schopen psa odvolat.

Přeci jen se stane, že pes nás kousne.

Povinností majitele psa v tomto případě je navštívit 1. a 5. den po kousnutí veterináře a absolvovat se psem vyšetření. Pokud se majitel zdráhá, neváháme navštívit nejbližší policejní stanici a ohlásit to. Povinností policie je majitele psa předvést a nařídit i veterinární vyšetření psa. Majiteli bude navíc hrozit postih.

Může se stát, že nás v lese kousne neznámý pes, který potom uteče a nemáme šanci majitele zjistit.

V každém případe navštívíme lékaře. Případ ohlásíme na myslivecké sdružení. Musíme si uvědomit, že onemocnění vzteklinou nelze přežít. Jsou známy snad jen dva případy, kdy ji lidé přežili. Pro pokousaného neznámým psem to znamená ulehnout na 14 dní do nemocnice a nechat si píchat preventivně vakcínu.

Jaká je šance, že budeme nakaženi vzteklinou?

I když malá, tak šance tu přeci jenom je. Vzteklina se šíří Evropou od západu na východ a zase zpět zhruba v sedmiletých cyklech. V současné době se u nás vyskytuje v příhraničních oblastech, v Posázaví a na Brdech. Tedy v místech bikery oblíbených. Ze zákona vyplývá, že všichni psi mají být preventivně proti vzteklině naočkováni. Je potřeba si ale uvědomit, že šance nakažení tu je a v případě zanedbání prevence už může být pozdě. Nemusí se to týkat jen psů. Málo známé je, že druhým největším nosičem vztekliny je srnčí zvěř. Může nás také v lese pokousat liška nebo jezevec. Ty případy jsou. V každém případě se držíme zásady, že v lese v nikdy nesaháme na žádnou zvěř. Je vždy podezřelé, že si nějaké zvíře na sebe dá sáhnout. Průvodcem vztekliny je ztráta bázlivosti před člověkem.

Jaké ošetření po kousnutí je vhodné?

Ránu vypláchnout a případně použít jodovou tinkturu. Nepoužívat různé zásypové prášky. Pes má v zubech bakterie a tak se jedná většinou o nepříjemné rány, které hnisají.

Co říci závěrem? V každém případě buďte při míjení psa ostražití a dbejte zásad podle rad MvDr. Kňákala. Pes se stal v poslední době módní záležitostí a tak je jich mnoho. Ne každý je vycvičený a jak jste z předchozích řádek zjistili, ani cvičený pes není zárukou vašeho poklidného projetí kolem něj. Pokud vás kousne a pán odmítá říci svou totožnost, požádejte kolegu na kole, aby se zuby nehty držel jeho pána a pokusil se jeho totožnost zjistit. Vy, nebo jiný kamarád zatím uhání na policii. V případě neznámého psa bez přítomnosti pána udělejte také vše pro to, abyste zjistili odkud pes pochází. Jestliže psa dostanete na veterinární vyšetření, můžete si ušetřit 14 dní neklidného polehávání v nemocnici, kde do vás budou preventivně píchat vakcínu proti vzteklině. Možnost nakažení je sice malá, ale náhoda je blbec.

Nezapomeňte také na to, že pokud vás pes napadl a něco jste jeho vinou zničili (oblečení, kolo), zřejmě budete mít právo na náhradu škody.