Malej Artík, 25. ročník, 30.5. – 1.6. 2019

Na přelomu května a června se na Rýžovně v Krušných Horách odehrál jubilejní ročník třídenní kultovní MTB (nejen) akce, která se před čtvrtstoletím stala předobrazem pořádání AM bikemaratonu. Skvělou atmosféru a vydařené počasí zachycuje obsáhlá fotogalerie.

Průběh akce hezky popsal Pery, z jehož blogu s laskavým svolením cituji:

Většina cyklistů asi zná varskej MTB maraton Artamonovův memoriál neboli Artík. Ale ještě předtim, než spolek A.M.bike začal pořádat tenhle maraton pro veřejnost, pořádal Artíka pro sebe a pár kamarádů. Já se poprvý účastnil šestýho ročníku v roce 2000 jako osumnáctiletej cucák. Tenkrát to pro mě byl tak trochu jinej svět. Tábořilo se ve stanech na Přebuzi u rybníka, tři dny jsme neslezli z kola, žízeň se od rána do večera hasila jenom pivem a o půl generace starší chlapi se bavili na účet svejch nepřítomnejch manželek (ženský měly na Artíka vstup zakázán).

První ročník jsem jel na rozkoukání ve dvojici s tátou, dalších devět ročníků se Šwejkem, se kterym to moc o závodění nebylo a pak párkrát s Jindrou, se kterym jsme naopak dvakrát vyhráli. Mezitim se Artík přesunul z Přebuzi v Krušnejch do Stvolen na Manětínsku a organizace se chopil místo AMbajku Praděd Gang. Poslední dva ročníky jsem z různejch důvodů vynechal, ale letos měl Artík dostat novej impulz v podobě novejch pořadatelů – Lázeňští švihácí a Známka punku – a hlavně návratu do Krušek.

To jsem si nemoh nechat ujít a tak jsme s Jindrou vyrazili na 25. ročník a mojí 17. ůčast na týhle taškařici. Startuje se ve čtvrtek podle obnovený dávný tradice, aby byly tři dny na ježdění a neděle zbyla na reinkarnaci po strašlivym závěrečnym večírku. Ve Varech na AC Startu se nás schází asi deset dvojic, dostáváme mapu se zakreslenejma bodama, který musíme projet a dorazit do tajemnýho bodu X, kterej až tak tajemnej neni, protože se už pár dní před startem stihlo prokecnout, že je to Milošovo pivovar Rýžovna.

Body jsou celkem hustě rozesetý a dalo by se tak říct, že trasa prvního dne je celkem jasně daná a v podstatě kopíruje výjezd na hřeben Krušnejch z dob, kdy se velkej Artík (maraton) ještě jezdil v horách a ne po lázeňských lesích. Jenže my si chceme trasu trochu vyšperkovat a tak bloudíme hned ve Varech, protože tady to Jindra přece zná, protože tady bydlí a podruhý v Nový Roli, protože tam to přece znám já, protože tam jsem přece tři roky bydlel já.

04-01

Dál už teda radši jedeme podle mapy na mejch řídítkách a ne po paměti a už celkem bez problémů vyjíždíme na Smolný Pece, Lužec, Vlčinec, Trousnici, Perninskej vrch a padáme do Blatný, předrncáme Blatenskej příkop a už jsme na Rejžovně. Startovali jsme poslední a jsme tu první, takže asi dobrý. Stavíme stany, já si stahuju z Varů nahoru auto a pak už konečně Milošovo pivo a Krčiho guláš. Kolem půlnoci zalejzám do auta, abych neslyšel chřástalovo vrzání, Burákovo zpěv a Danovo vyprávění. Jindra prchá na chalupu k rodině, což nám později vyslouží penalizaci, protože na Artíku se hodnotí i společenský chování.

04-02

V pátek ráno vyrážíme na Božák na první doplňkovku – up/down štafeta – sjezdovkou za Prahou nahoru, starou fourcrosskou dolu. Napřed jeden z dvojice, pak druhej. Jindra jede první a přiváží mi pohodlnej náskok, ale nechci to úplně odmávat, tak se snažim i já, závodíme přece i proti sobě, což jsem sice nevěděl, ale zjistil jsem to, když mi Krči v cíli hlásí, že jsem Jindrovi dal 4 vteřiny.

Po štafetě dáváme dlabanec na Božáku a pak už vyrážíme na hlavní šestihodinovou etapu – klasickej scorelauf – zakreslíš si body do mapy, na startu dostaneš jejich ohodnocení, objeď, co zvládneš. Začínáme Konnigsmulle, pro mě překvapení, kouzelný místo, kde jsem v životě nebyl. Tady poměrně dlouho hledáme kontrolu v ruinách starých stavení, snad ostatní dohledávky pujdou rychleji. Odsuď očistec nahoru zarostlou loukou a pak celkem pohodlně druhej bod na Meluzíně a traverzem přes klínovecký sjezdovky na Pašeráckou cestu.

05-01

Odsuď dolu a jedeme hledat Gorilu – skálu uprostřed lesa nad Jáchymovem. Přes cestu jsou desítky padlejch stromů a ostatní dvojice tu nechávaj kola, že bez nich to bude rychlejší. My se ale nechceme vracet na hřeben a chceme z Gorily spadnout do Jáchymova, tak táhneme kola s sebou. Gorilu nakonec nacházíme a surfujeme prudkym svahem cestou necestou dál dolu k parkovišti pod novou Jáchymovskou lanovkou.

Traverzem do Jáchymova a zas trochu zajebávka na Dívčim skoku, kterej je podle mě kreslenej trochu jinde než ve skutečnosti. Z Jáchymova krásnym singlem po žlutý na Hvězdu, kterej jsem neznal a příjemně překvapil. Z Hvězdy na Mariánskou, kde dáváme drink a pak už na Vlčí hřbet sebrat další bod. Trochu delší, ale rychlou cestou do Abertam a sjet kousek dolu pro další bod k dolu Šlik.

05-02

Zas Abertamy, Pernink a kolem kapličky vystoupat na Bučínskou a zajet si pro poslední bod na Hraniční horu a pak už rychle po áčku domů. Dneska jsme si přivezli nejvíc bodů, najezdili jsme 66 km, což může za šest hodin vypadat jako nic, ale vrátili jsme se 20 minut před limitem a projezdili jsme jenom 4:15. Zbytek jsme strávili hledáním kontrol a tim jednim pivem na Mariánský.

05-03

Páteční večer se nese v podobnym duchu jako ten čtvrteční, jen guláš nahrazuje maso. Hromada masa. Pivo a chřástal zůstává.

Sobota začíná další doplňkovkou, asi 4km hromadnym závodem dvojic přes kopec na Mrtváč a pak se přesouváme o kousek dál na Eďák, kde kluci objevili lanovku přes rybník. Další doplňkovka je teda jasná: v sedáku přefrčet rybník, na druhý straně sednout na kolo a rychle přivézt sedák a vojenskou helmu zpátky na start. Tady se asi nejvíc projevujou hmotnostní rozdíly jednotlivých účastníků. 120tikilovej doktor hravě rozmetá pařez v dojezdový dráze, naopak obě Burákovo děti zůstávaj viset nad vodou a musíme podniknout akci k jejich záchraně.

06-01

Pak už dostaneme nový bodový ohodnocení a vyrážíme na závěrečnou čtyřhodinovou etapu. Vychází to tak pěkně, že dneska bereme všechny body nový oproti včerejšku a podíváme se tak zas na nový místa. Vyrážíme po běžkocestách kolem Špičáku na Tellerhauser a krásnou hraniční pěšinou pro první bod na Hraniční vrch nad Zlaťákem. Pěknym sjezdem do Českýho Mlýna a vystoupat zas na hranici na Mílov, kde je dnešní tajná kontrola. Nejsou tu samolepky s číslem, ale musíme se podle informační cedule naučit krušnohorsky větu „zapomněla jsem si svůj dalekohled“.

06-02

Pokračujeme zase přímo po hranici k historickýmu hraničnímu kameni. Napřed jetelnou cestou, ale pak zas přes desítky padlejch stromů a borůvčím. Škoda, bez těch stromů by to byla nádherná pěšinka. Po červený spadneme do Potůčků a pak stoupáme Máslovou cestou na začátek Bučínský, odkuď bereme hřeben na Perninskej vrch a pro další bod na Pajndl. Jenže blbě koukám do mapy a bod neni na Pajndlu (rozhledně), ale přímo na vrcholu Tisovskýho vrchu. Občas je znalost prostředí a jízda po paměti místo podle mapy spíš na škodu.

06-03

Pak už je pomalu čas otočit to domů. Sejfskou cestou a po áčku do Perninku, běžkocestama na Bludnou a po áčku do cíle. Dneska těch bodů bylo málo, ale zas byly daleko od sebe a vyzobali jsme ty nejvíc ohodnocený, takže to zas stačilo na vítězství v etapě. Dneska 51 km a na kontrolách jsme prostáli jen půl hodiny.

Večer při vyhlášení to kluci pořadatelský udělali kulišácky. Za Jindrovo noční úprky na chalupu nás diskli z celkovýho pořadí, ale ponechali nám vítězství v doplňkovkách. Asi prostě nechtěli, abysme jim to vyžrali všechno a vlastně je to jedno, o nějaký závodění na Artíku vlastně nikdy nešlo. Aspoň mě ne. Od toho jsou jiný závody. Ty opravdický.

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript. Pracuji jako designér a modelér porcelánu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.