Po všem tom sjíždění a vyjíždění z minula přicházíme dnes s nácvikem jízdy po zadním kole. K tréninku můžete využít pošmourných dní plných přívalů vod valících se z temných oblaků. Opuštěná parkoviště a plácky se vám pak stanou ideálními prostory namísto bahnem neprůjezdných hvozdů. O systematičnosti nácviku, přiměřené výzbroji a výstroji netřeba plýtvat časem.
JÍZDA PO ZADNÍM KOLE
Toť sen každého kluka (holky?) sotva se naučí jezdit bez přídavných koleček. Kolik z nás se to však naučilo pořádně, ha? Proto zanechte údivu a úšklebků, co že vám to chceme vysvětlovat, a radši pěkně poslouchejte.
S jízdou po zadním kole začínejte zprvu ze sedla. Výšku sedlovky tomu samozřejmě uzpůsobte. Vyviňte přiměřenou rychlost, šlápnutím libovolné nohy (vždy je to ale ta samá, vaše šikovnější, tzv. čokonoha) umocněte přesunutím těžiště dozadu a přitáhněte řídítka. Chvilku tak pojedete po zadním kole. Jakmile začnete ztrácet rovnováhu, měkce položte přední kolo (propružte pažemi). Tak, a jste za vodou.
Další prvek se od předchozího liší jen takovou maličkostí. A to sice tím, že v průběhu jízdy po zadním se pokusíte plynule šlapat.
Předek dostanete do vzduchu již známou cestou a nyní pozor: vaše těžiště se přesune blíže k přitaženým řídítkům a vy se plynulým šlapáním pokoušíte popojet. Budete-li cítit, že přepadáte dozadu, stačí přibrzdit a měkce položit předek. Samozřejmě, že první jízdou neujedete sto metrů. Je třeba zkoušet to znovu a znovu. Je to jediný způsob k objevení vašeho rovnovážného bodu. Cenné rady:
- je lepší přepadávat dozadu než dopředu
- optimální převod je nejkratší cestou k úspěchu (Vlastík používal malý převodník a druhý, třetí pastorek)
- zpočátku jezděte ze sedla, s přibíhající jistotou si můžete sednout; zadkem pak můžete balanc dorovnávat
PŘERUŠOVANÁ JÍZDA PO ZADNÍM KOLE
Poté, co dokonale ujedete deset, patnáct metrů, můžete zkusit novou „ptákovinu“. Plynule jedete po zadním kole ve stoje. Silně přibrzdíte, čímž se vám sníží přední kolo. K vyrovnání posunete těžiště dozadu. Povede-li se vám to a stále udržujete rovnováhu, pak se šlápnutím opět přitáhněte řídítka a přesuňte těžiště.
POSKAKOVÁNÍ
Ti nejpilnější z vás se pak mohou přiučit takové malé „reyovině“. Celý trik se odvíjí od přerušované jízdy: při jízdě po zadním přibrzdíte, přední kolo jde dolů, zadek dozadu. Při odbrždění a přesunu těžiště k řídítkům však netáhnete tělo jen dopředu k představci, ale tlakem na pedály i do výšky. Chodidla jsou přitom zapřena jako na start-bloku. Cílem není poskakovat na místě, ale směrem dopředu. I zde platí: učený z nebe nespadl.
PŘEDNÍ KOLO BOČNĚ PŘES PŘEKÁŽKU
Dalším úkolem je přesun předního kola přes překážku v bočním směru. Zadní kolo je zablokováno, jezdec stojí uvolněně v pedálech a přesouvá přední kolo přes překážku, postavenou přímo pod ním, v obou směrech. Překážku je možno zvyšovat.
- Jízda po zadním ve stoje…
- …a v sedle.
- Fáze č.1: těžiště nad řídítky.
- Fáze č.2: šlápnutí a přesun těžiště vzad.
- Fáze č.3: těžiště opět vpředu, plynulé šlapáni.
- Fáze č.4: Těžiště pro změnu dozadu, pokládání předního kola, propružení.
- Předek bočně přes překážku.