Bike v záběhu #1
Každý mechanizmus si ho musí odbýt a bike není výjimkou. Ani sebedokonalejší kousek se v tomhle období prvních 150-200 km nevyhne nárůstu provozních poruch a často banálních problémů. Biker je tak zmítán protichůdností nadšení z nového, dokonalejšího a výkonnějšího a pocitů rozčarování a zklamání ze závad, o kterých byl přesvědčen, že se jich zbavil spolu se starým kolem. Hlavu vzhůru, sokolíci, zlá doba pomine! A poznámky nezasvěcenců: …dyť to máš nový, néé? – sice berou chuť do života, ale ukazují také na úplnou neznalost zákonitostí provozní spolehlivosti. Vždy je dobré vědět, ale jde také o to, abychom záběhem prošli bez zbytečných následků. My – ale hlavně kolo.číst více »Bike v záběhu #1



Bylo září roku 1801. Na ulicích Moskvy bylo hlučno. Konaly se oficiální slavnosti – korunování cara Alexandra I. Když slavnosti dostoupily vrcholu, objevil se neočekávaně podivný průvod velikého davu lidí. V jeho čele jel na jakémsi divném vozidle člověk. Seděl jako na koni na lavičce nad dvěma tenkými železnými koly. Nohy člověka se opíraly o malá stupátka u osy předního kola. Vozidlo s člověkem nikdo za sebou netáhl, nikdo je zezadu nepostrkoval, jelo samo a nepadalo na stranu, což vzbuzovalo obecný podiv, ačkoli jeho kola byla postavena nikoli vedle sebe jako u obyčejných vozů, nýbrž za sebou. Jméno člověka, sedícího na „samotočném vozíku“, znělo Jefim Michejevič ARTAMONOV.
