Je drobný, ale šikovný. Bohužel pro cyklisty. Hmyz. Na kole se s ním setkáte všude, ať jezdíte po asfaltu, lesem nebo po rozkvetlých lukách. Na to, jak jsou komáři, včely, vosy či klíšťata a další „hmyzíci“ malí, dokáží způsobit poměrně velké problémy.

Jako první opět přichází ke slovu prevence. Samozřejmou ochranou by se měly stát cyklistické brýle. Nečekaný náraz byť jen drobné mušky do oka nejenže zabolí a bude pálit či v horším případě poškodí zrak, ale prvotně dokáže jezdce dezorientovat a následně hrozí pád. Volné bavlněné kalhoty a trička přímo lákají k vlétnutí bodavce na holé tělo, ochrannou funkci plní i příslušné oblečení. Při pohybu na biku vysokou travou, zvláště při tlačení kola, přiláká holá kůže predátory v podobě klíšťat. V bikerově výbavě by tak neměly chybět repelentní prostředky. Ty moderní nejenže odpuzují hmyz, ale navíc voní a neškodí pokožce. Jejich aplikace je snadná, vybírat lze z krémů, gelů či sprejů. Osvědčuje se také konzumace vitamínu B, který na čas znechutí hmyzu lidskou krev. Pokud se vám, i přes ochranu zraku, nějaká ta muška do oka zatoulá, pomůže z dětských let známý čistý růžek kapesníku. Mouchu většinou slzy vyplaví ke spojivce pod spodní víčko. Zůstane-li pod horním, je potřeba oko vypláchnout vodou nebo počkat, až hmyz vyplave.

Píchnutí bodavým hmyzem vyvolá následky podle citlivosti organizmu. Nejmenším zlem je otok, který lze zmírnit přiložením studeného obkladu. Dobře poslouží rukavice či šátek namočený do vody. Je-li postiženým místem okolí oka, pak platí pravidlo rychlého ústupu z divočiny. Kvůli oteklému oku jezdec hůře vidí a špatně se orientuje v obtížných úsecích.

Největší nebezpečí znamená bodnutí zevnitř úst. Následuje po proniknutí bodavce do dutiny ústní. V lepším případě při vdechnutí zapracují reflexy a dojde k jeho vykašlání. Při spolknutí projde útočník trávícím traktem bez většího nebezpečí, žaludeční stavy vykonají své. Pokud však už píchne, je to horší. Zásah do špičky jazyka nebo tváře hrozí pouze otokem, ovšem při zasažení kořene jazyka či hltanu otok způsobí dušení. Člověk bez přívodu kyslíku poměrně rychle upadá do bezvědomí, je proto třeba také rychle jednat. Ke slovu přijde koniotomie, jak druhá půle slova (tomie) napovídá, půjde o řez a tedy krvavý zásah, který je však pro záchranu života nezbytný. Je nutné nahmatat spodní okraj štítné chrupavky, tedy lidově ohryzku, a hned pod ním první chrupavčitý prstenec průdušnice. Právě mezi nimi je místo, které je potřeba ostrým předmětem protnout. Zákrok se provádí při velkém zaklenu hlavy. Nejprve se prořízne kůže, nejlépe vodorovně a poté chrupavčitá stěna průdušnice. Výsledek by měl být ihned slyšitelný, pokud vzduch otvorem neprojde bez pomoci, nutno použít dutou trubičku. Poté uložíte postiženého do stabilizované polohy se záklenem hlavy, zapotřebí je hlídat vitální funkce a co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.

Kapitolu samu pro sebe představují alergici. Kdo na jakékoliv štípnutí alergický je, neměly by v jeho výbavě na vyjíždím chybět potřebná antialergika. Stejně tak by tomu mělo být i v případě jiných záchvatů spojených s okamžitým podáním léku. Každý takto postižený cyklista by určitě měl obeznámit své kolegy se svým problémem a upozornit je na první pomoc při záchvatu stejně jako na místo, kde má uschovány potřebné léky. Pokud stále nedbáte prevence, zásah hmyzem do oka vás rozhodí více a dojde k pádu, při kterém si vyrazíte zub, nezoufejte. Najděte jej, zabalte do vlhkého hadříku, v nejbližší civilizaci vložte do mléka a upalujte k zubaři, který vám zub dokáže implantovat zpět. Ale to jen kdyby náhodou.