Zima je skutečně už tady, přestože se kalendář sotva přehoupl do podzimu. Zalézá za nehty i pod slabé letní dresy. Oprášeny jsou větruvzdorné bundy, čelenky, čepice, návleky na kolena i nejrůznější návleky na tretry. Tempo trénujících cyklistů se zpomaluje, zpočátku klesá objem, někdo dokonce na čas pověsí kolo na hřebík, běhá nebo lyžuje. Je čas na údržbu kola, vyhodnocení minulého roku, na předsevzetí a plány do nové sezóny. A také na přezbrojení. Kromě blatníků či speciálních zimních kol se přezbrojení týká cyklistického oblečení. Klasické kraťasy, slabý letní dres, slabá spodní trika, látkové čepičky či šátky, to vše může putovat hluboko či vysoko do skříně. Zima si žádá své. Že je cyklistika u nás již celosezónní záležitost, je omleté. l kdyby tomu tak nebylo, speciální oblečení na kolo se velmi podobá zimnímu oblečení vše-sportovnímu. Každý pohyb má svá specifika, vhodně kombinované však lze cyklistické kalhoty, bundy čepice i rukavice používat i při turistice, běhu pěším i na běžkách, ve výjimečných případech i na sjezdovkách.

Hodně se mluví o sendvičovém způsobu oblékání, o prvních, druhých, třetích vrstvách oblečení. Cyklistů se nejmodernější poznatky týkají poměrně málo. Bohužel. Těžko se ze skříně vyhazují čapákové čepice a šusťákem pošité vlněné bundy dřív, než se stačily rozpadnout. Nemluvě pak o plném šuplíku bílých bavlněných ponožek, z nichž polovina je ještě od výrobce sešita nitkou. Doba si však žádá své. Oblečení, a nikoliv jen zimní, by mělo být vyměněno za moderní funkční, tak jako skoro každý vyměnil galusky za pláště (přestože galuskové ráfky ještě běžely skvěle), sedmikolečko za osmi, případně devítikolečko a pevnou vidlici za odpruženou, přestože sedmikolečko nestřílelo a počet převodů jízdě stačil a přestože přední vidlice ani nepraskla ani jinak nezkolabovala. Morální stárnutí materiálu je rychlejší než fyzické a o prádle to platí dvojnásob. Přidat jeden či dva pastorky nebo změnit profil ráfku je z technického pohledu triviální, ale v oblékání se dějí změny, u nichž označení „revoluční“ zavání ve srovnání s realitou nudou. Dramatický vývoj textilních materiálů je také důvodem toho, že se v nich dnes člověk tak nesnadno orientuje. A to nemusí být ani kdovíjakým outsiderem. Dokonce zástupci světových značek si někdy protiřečí s domovskými katalogovými údaji a tentýž materiál vydávají jeden rok za zátěr a druhý rok za membránu. To jen pro ilustraci. Čert aby se v tom vyznal.

Obrovský balík informací hrnoucí se na sportující veřejnost od výrobců oblečení by neměl být důvodem toho, že se člověk zatvrdí a na truc se na-vleče do šusťákové soupravy s klokaní kapsou přes celé břicho. Byl by sám proti sobě. Složitost a obsažnost problematiky dovoluje jen těžko přinést jasný a hlavně jednoduchý návod, jak se oblékat do té které situace a jaký produkt (lépe řečeno z jakého materiálu) použít.

Kritérií výběru zimního oblečení na kolo je více. V první řadě to dokonce není venkovní teplota, ale INTENZITA sportovní činnosti. Je dobře známé, že například cyklokrosaři jsou schopni jezdit v mrazech v kraťasech a poměrně slabých dresech. Intenzita cyklokrosového závodu je vysoká a doba trvání poměrně krátká. Jiné je to s mnohahodinovým najížděním Jarních kilometrů, jiné na silnici, jiné na biku a naprosto jiné, pokud intenzita kolísá v klesáních a stoupáních. Samostatnou kapitolou je jízda přerušovaná, tedy cykloturistického charakteru, kdy se střídá téměř nulový pohyb s intenzivním šlapáním s brašnami. Obléknout se na cykloturistiku se zdá být vůbec nejtěžší.

Dalším důležitým kritériem ovlivňujícím zimní oblečení je samozřejmě vnější TEPLOTA vzduchu. S ní je spojena i síla větru a další klimatické podmínky jako déšť či sněžení. Nezanedbatelná je také OTUŽILOST a zvyklosti jezdce. Práh citlivosti na chlad, překrvení periferií, krevní tlak či prostě založení a návyky cyklistů mohou být důvodem velmi rozdílného oblečení lidí v jedné jedoucí skupině, při spokojenosti všech. Nechat si poradit je dobré, vyzkoušet na vlastní kůži je více.

V chladném počasí (vlevo) organismus musí vyvíjet hodně energie, aby životně důležité orgány byly udrženy v optimální teplotě 37’C. Teplota periferií tedy klesá až na 27’C. Za tepla (vpravo) organismus snadno udrží optimální tělesnou teplotu po celé ploše.

Dnešní moderní textilie zajišťují optimální ochranu cyklisty až do minus deseti stupňů. Nejčastějším důvodem pocitu chladu a zimy je vedle nedostatečné ochrany proti větru (logicky proudícímu proti směru jízdy i za bezvětří) nahromaděný a studený pot. Je lepší se na kolo oblékat méně a prvních pár minut pociťovat mírný chlad a později si případně doobléknout lehkou vestu nebo návleky.

Kouzelným slovíčkem v hantýrce sportovního oblečení současnosti je slovo „funkční“. Snad všichni výrobci se zaštiťují tím, že jejich prádlo, bunda, rukavice… jsou funkční. Znamená to, že plní úlohu, kterou mají dle moderních teorií plnit. Spodní prádlo transportuje pot od pokožky, střední vrstva jej předává dále a vytváří tepelně izolační prostředí, vrchní vrstva chrání oděv proti klimatickým vlivům včetně větru. Pokud všechny vrstvy fungují a nejsou narušeny oděvem, který vlhkost netransportuje, nebo kupříkladu profoukne,je i kompletní oblečení možno označit za funkční.

Mnohem více než ortodoxní cyklisté jsou v problematice funkčního oblékání „kovaní“ vyznavači přírodních sportů a aktivit, označovaných jako outdoorové. Cyklista bývá obklíčen vžitou představou, že na tradiční letní ohoz (kraťasy, nátělník, dres, ponožky) navlékne zimní bundu a zimní kalhoty, přes tretry natáhne návleky a je hotovo – zatepleno. Outdoorista se i na kole pozná na první pohled tím, že nebývá oblečen tradičně a většinou používá výrobky cyklistům méně známých značek. Obdobně funkční části oděvu se vyskytují i v nabídkách cyklistických firem, masa lidí se však nechá omámit iluzí šusťákového předního dílu a nápisů Banesto či Festina a opravdu funkční a současné oblečení ponechá pro jeho vyšší cenu stranou zájmu. Pak nezbývá než vrstvit dresy, mikiny a větrovky a v rychlém sjezdu stejně „zmrznout“.

Zimní aktivity

Závody

Cyklista při závodech snese hodně, organismus jede na plné obrátky a zapojené svalové skupiny jsou maximálně překrveny. Pozor je třeba dát jen na periferie a čelo (hlava musí dýchat, také se přehřívá). Záleží pouze na tom. jak dlouhý závod je a v jaké intenzitě se odehrává. Kratší a rychlý snese méně teplé oblečení, delší naopak vyžaduje více vrstev a teplejší oblečení. l při závodech je zrádné prochladnutí hrudníku v delších sjezdech.

Silniční najíždění kilometrů

Zima je obdobím objemového tréninku pro závodníky i hobíky, proto je tomuto vybavení třeba dát obzvlášť velkou důležitost. Ruce a prsty u nohou jsou málo prokrvovány, je tedy nutné používat kvalitní, spíše více než méně teplé rukavice, návleky. Pokud se nejezdí v příliš kopcovitém terénu (z hlediska tréninku by se nemělo), nehrozí velké střídání intenzit ani chladu, oblečení může být stále s pohotovostní vestou v kapse. Důležité je silné větruvzdorné polstrování zpředu, spodní prádlo může být silnější. Silnice vyžaduje nejteplejší oblečení, souvislé tempo zase umožňuje jízdu i v mrazech blízkých deseti stupňům.

Jízda v terénu – MTB

Chtě nechtě se biker mnohem více zpotí než silničář, jeho oblečení by tedy mohlo být i o poznání slabší. Vůbec neuškodí, když se biker bu- de třást chladem než dojede do terénu. Dobré je, pokud lze bundu rychle rozepnout, vyhrnout rukávy a pod. Na biku „se vaří“ hned, v každém menším stoupání nebo hlubším sněhu. Sjezdy nebývají ani tak dlouhé ani tak rychlé jako na silnici, nehrozí tedy tolik prochlazení. Problémem je hlavně nahromaděný pot. Rukavice by měly být citlivé pro řazení a brždění, návleky na tretry musí umožnit chůzi. Na přesun z terénu domů je nezbytně nutné vézt v kapse nebo v košíku větrovku nebo vestu a nezvykle spěchat (bez volného vyjetí).

Cykloturistika

Nižší intenzita jízdy hrozí neočekávaným zpocením přece jen méně, avšak rozdíl vnímání zimy při šlapání a při zastavení je obrovský. Paradoxně je třeba přiobléci se po kratší zastávce, kdy tělo setrvačností pracuje na plné obrátky a produkuje pot, který nemá kam odcházet. Po krátkém pocitu horka se dostavuje dlouhotrvající zimničný třes. Optimální materiál nepomáhá stoprocentně. Je třeba pracovat se zipem, neustále se svlékat, přioblékat, rozepínat a podobně. Batoh ze zad není možné sundat na delší dobu nebo jej dokonce odložit, pro delší cestu jsou lepší typy s odvětranými zády.