Jsem taková socka, že jsem moc vidlí nevystřídal. Začal jsem jako asi každý s pevnou, pak jsem prubnul Mazocchi XC 600 a Marzocchi XC 700. Z těch jsem ale byl fakt na nervy, protože každou chvíli vychcaly a já jsem musel pokaždé čekat až nadoraz reklamační lhůty i déle, takže jsem buď nemohl jezdit, nebo jsem nasadil zpátky tvrdej čumák. Ale takovou zkušenost s „Marcoškama“ má asi kdekdo. Nelze se mi tedy divit, že jsem na tuhle firmu zanevřel.

Když vyhnily časopisové kecy rádobyodborníků o škodlivosti a zbytečnosti většího zdvihu než 70 mm pro XC a freeride, hodně do té doby nerozhodných lidí začalo pošilhávat po pořádném péru. Já jsem si pořídil mírně jetou dvoukorunkovou URTHO 3G s přípravou na kotoučovku. A protože jezdím celoročně, říkal jsem si, že mám na rok na dva pokoj. A teď se nestačím divit, protože ji vozím už čtyři roky a vůbec ji přitom nešetřím. URTHO 3G je geniální systémem tlumení, kdy se zpětný krok brzdí nasáváním vzduchu dírkami volitelného průměru na spodku obou nohou. Chytře je vymyšleno i to, že korunky jsou předsazené, takže umožňují víc než pravoúhlý rejd i na hodně tlustém rámu. Navíc se výborně udržuje, protože je do ní dobrý přístup bez použití speciálního nářadí. A udržovat se rozhodně musí, protože jinak přestane fungovat tak, jak má. Ostatně – povídačkám o bezúdržbových vidlích může věřit jenom blázen; každá vidle je bezúdržbová jen do chvíle než doběhne záruční doba. Pak se s ní většinou můžete nechat vyfotit (tedy pokud opravdu jezdíte).

Jsem hračička, a tak jsem na vidli provedl pár úprav, podle mého názoru k lepšímu. Protože jsem URTHO 3G koupil v elastomerové variantě (no fuj), sehnal jsem pružiny z Bombera a větší část zdvihu jsem jimi nahradil. To kultivovalo její chod a zárověň mi to umožňuje kombinovat střeva podle ročních období; v zimě víc naměkko, v létě tužší. Taky se mi zdálo, že při nadhazování předního kola vidle trochu kope. S tím jsem si poradil tak, že jsem oranžové elastomery dorazu horního vysunutí nahradil obyčejnými pružinami ze zahradnických nůžek za pár kaček. Ty jsou asi třikrát vyšší než elastomery, čímž se zvětšil tzv. negativní zdvih (neboli „předzaboření“ vidle), který je důležitý pro žehlení děr. Po těchto úpravách mi žádná jiná vidle neschází, i když už jsem jich dost vyzkoušel. Ve stoupání příliš neprohupuje (asi 1,5 cm), ve sjezdech zobe s charakteristickým funěním úplně všechno a při skocích se neproráží. Za celou dobu jsem nechal jen jednou za pár stovek vyměnit futra u firmy ZAMO v Opavě.

Závěrem pár slov k mazání. Používat můžete libovolnou bezlithiovou vazelínu vhodné konzistence. Do mazniček na bocích se nejlépe aplikuje injekční stříkačkou (spíše častěji, přebytečná vazelína vyhřezne horními stíracími kroužky), do střev prstem po předchozím očištění elastomerů a pružin suchým hadrem. A taky bacha na šavle. Nejsou chráněny pryžovou harmonikou, a i když díky širokému rozchodu nehrozí zrovna poškození otěrem o plášť či odletujícím kamením, přischlé bláto může po delším házení salámu na hygienu vydřít stírací kroužky a futra. Takže čistit a mazat, čistit a mazat, jako všechno na bajku.