Kolo v plamenech

Skončila sezóna závodů, skončila také sezóna dlouhých vyjížděk v příjemném počasí. A protože už nemáme možnost věnovat veškerý volný čas prohánění kol po lesích, nastává období ideální pro obhlídku technického stavu našich strojů a to nejhorší, pofoukáni jejich bolístek. A určitě všichni známe ten posezonní zvláštní dojem, že veškeré součástky na našem miláčkovi jsou snad vyrobeny z hořlavého materiálu.

Je to tak. Na kole není kousku, který by během sezóny neutrpěl nějaký ten šrám. Od součástek, u kterých se to očekává, až po ty. které na konci sezóny dokáží nepříjemně upozornit na svou existenci. Bohužel to patří k “folklóru” bikerových vyjížděk. Největší, doslova morové rány dokáží kolu uštědřit závody. Sice se při nich nenajedou takové kilometrové objemy. zato v maximálním nasazení není prostor na šetrné zacházení. Specifickou a nejzákeřnější kategorii destruktérů pak představují bikemaratony. Valná většina účastníků nemá trať závodu projetou, pohybuje se na každém metru neznámým terénem a neví. co přijde za příští zatáčkou. Dílu zkázy také dopomůže závodní nasazení, i v neznámém prostředí se Jede naplno. Nečekaný úder kamene, přejezd kořene, brutální řazení v nečekaném výjezdu a další podobné faktory zanechávají na kole nesmazatelné autogramy.

S malými defekty se samozřejmě hned nestaví a nekončí, takže po projetí cílovou páskou po nich zůstanou trvalé následky. A pokud vás kolo jednou okouzlilo, rozhodně k jeho ochraně nepomůže neúčast na akcích závodního charakteru. Kolo se stává drogou a Jezdit se musí. A to, co napáchá závodní pojetí bikingu za krátkou dobu díky své intenzitě, dokáží stejně spolehlivě i dlouhodobější pravidelné projížďky. ač pomalejší a ve známém terénu. Jen to není hned poznat a hned vidět. Proto jestli už jednou člověk na kole jezdí a jedno jak. pocitu, že materiál mu doslova HOŘI pod zadkem, se stejně nezbaví. Prostě je jednou provždy jisté, že ZUB ČASU pracuje spolehlivě a rychlost jeho práce je přímo úměrná intenzitě a způsobu využívání bicyklu. A právě nastává doba, kdy je opět na čase vylízat se z ran.

fire

Díly našich miláčků (myslíme kol) můžeme s trochou nadsázky rozdělit do dvou skupin pozornosti. Některé totiž kontrolujeme pravidelně a jaksi mimoděk. Jsou to ty, o kterých víme, že nejvíce trpí. To proto, že víme, jak jim dokážeme nešetrným používáním ublížit.

  1. Patří sem na prvním místě BRZDOVÉ ŠPALÍKY, které zasluhují pozornost během celé sezóny. Při jejich nadměrném opotřebování hrozí poškození ráfků.
  2. Stejně tak pravidelnou kontrolou by měl procházet ŘETĚZ, opět může poškodit další komponenty, konkrétně převodníky a pastorky.
  3. Mezi pravidelnou kontrolu vyžadující součástky musíme uvést také LANKA A BOWDENY. Ty sice přímo neohrožují ostatní vybavení, mohou však spolehlivě znemožnit správnou funkci řazení či snížit komfort brždění.

Kontrola ostatních součástí našeho soukolí se na první pohled může zdát zbytečná. Pocit, že čas k jejímu provedení nadchází až v případě akutního problému, je dost mylný. Takže bude dobré alespoň zůstat u této teorie posezonního lízání ran a v právě probíhajícím období provést kompletní kontrolu. A předejít tak rozčarování z velké rány, protože menší či větší ranku utrpí každá součástka. Nejvíce a zároveň méně zřetelně postižená místa tak lze zařadit do skupiny druhé.

  1. Odpružená VIDLICE i při sebevětší opatrnosti dokáže nabrat do svých útrob velké množství nečistot, které pak ve spojení s vazelínou vytvoří dokonalou brusnou směs. A hlodají a hlodají… A zrovna vidlice je proti těmto škůdcům málo imunní a navíc je často nejdražší součástkou kola. Nejrychleji je takto možné zničit vidlici třeba během maratónu, na kterém vytrvale prší a blátí se. Nečistoty se protáhnou kolem těsnění a i za krátkou dobu dokáží dílo zkázy dokonat. Není od věci po každém tomto zážitku vidlici rozebrat, vysušit a vyčistit.
  2. Nenápadně také odcházejí ze scény RÁFKY. Jednak kvůli nečistotám, které při brždění obrušují stěnu ráfku, v poslední době však také díky novému “nebezpečí”. Účinnost V-brzd je vysoká a ráfky se probrzďují rychleji než u cantileverů. Hlídat by se tedy měl bok ráfku, který se může při ztenčené síle materiálu zbořit.
  3. Zůstaneme- li u kol, překvapit nás mohou také DRÁTY. Odskočený kámen stejně jako větev, která prošla výpletem, dokáže drát “načnout” a je jen otázkou času, kdy dojde k jeho prasknutí. Samozřejmě pak ve chvíli, kdy se to nejméně hodí.
  4. Současné NÁBOJE už jsou utěsněny tak kvalitně, že i po dvou sezónách vypadají uvnitř jako nové. Kontrola však nikomu neuškodí.
  5. Velkému náporu jsou přímo vystavovány PLÁŠTĚ. Ojetý vzorek neznamená jen jiné jízdní vlastnosti, rozhodně nevyhraje ten, kdo si koupí hrubý plášť, ojede jej a s vítězným úsměvem září, protože tím získal semislick! Semislicky mají jinak konstruovaný běhoun než hrubé pláště, ojetý vzorek tak přináší nebezpečí defektu. Častým poškozením bývá říznutí pláště z boku. Pokud je tím zcela porušena tkanina, nezbývá než plášť vyměnit. Vypodložení díry záplatou je řešením pouze pro dojetí. Sebelépe přilepená záplata neudrží velký tlak správně nahuštěného pláště. Plášť lze zachránit v případě pouhého porušení tkaniny jejím přelepením vhodným lepidlem a tím zabránit zhoršování stavu. Pomůže také podlepení plátnem ze staré galusky.
  6. Poměrně opomíjenou a přitom důležitou maličkost představují PÁSKY DO RÁFKU. Jejich natržení a následné prasknutí okamžitě způsobí prodření duše. A dojetí bez dalšího defektu je pak událostí z oblasti snů.
  7. Velkému náporu odolává také HLAVOVÉ SLOŽENÍ, ale při občasné údržbě vydrží hodně. Pevné části kola si zaslouží alespoň zběžné prohlédnutí a případné objevení možné prasklinky. U chrommolybdenových rámů může jejich životnost ohrozit koroze způsobená porušením laku. Tomu se žádný správný biker neubrání, protože každý správný biker si občas ‘ustele’. Ošetření porušených místeček udělá pro délku života rámu své.
  8. SEDLA vybavená po stranách kevlarovým vyztužením proti oděru jsou praktická, ovšem také by neměla zůstat stranou pozornosti při údržbě. Časté namáčení a sušení sedla způsobuje, že zejména jeho kožená část “pracuje”, stahuje se a povoluje, zatímco kevlarová zůstává stálá. Pnutí navíc nejvíce namáhá právě švy, které spojují obě části. Proto dojde časem k jejich odtrhávání, kterému může zabránit mazání sedel speciálními krémy.
  9. “Zubaté” komponenty, tedy PŘEVODNÍKY A PASTORKY, se o svou výměnu dokáží přihlásit samy, po výměně starého řetězu za nový.
  10. Celkovou kontrolu mírně zjednodušuje používání zapouzdřených součástek, hlavně STŘEDU, u kterého nezbývá, než si na jeho poslední vydechnutí bez přičinění počkat.

Jak je patrné, je toho opravdu požehnaně, co je třeba po sezóně zkontrolovat. Právě na této kontrole a údržbě, případně včasném odhalení problému záleží, jak rychle dokáže ten který bike shořet. A kdy jindy se na důkladnou kontrolu vrhnout, když ne teď po sezóně, kdy nám zkracující se zimní dny ubírají možnost tréninků a nechávají nás čím dál více času trávit zavřené doma za dveřmi. Kdy jindy než teď a jak jinak než s úsměvem.

Ohodnoťte článek:

nic mocujdedobrépoutavéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Autor: Dan

Zakládající člen a webmaster A.M.bike, autor tohoto webu. Chorý mozek, pachatel tratí. Ve volném čase se kromě cyklistiky věnuji programování internetových aplikací v jazyce HTML, CSS, PHP, MySQL a Javascript.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.